11. měsíc - LISTOPAD

30. listopadu 2018 v 0:00 |  Knihovníček 2018


Dita Saxová - Arnošt Lustig

"Ledovec navenek pevný, ale uvnitř v pohybu." - věta, která mi naprosto evokovala osobnost Dity. Dita je mladinká sotva dospělá přeživší koncentračního tábora, která se i přes své veškeré možné snahy a životní postoje nedokáže vyrovnat se životem na svobodě a "vinou přeživších". Několik zoufalých pokusů nepochopené duše vyvrcholí jejím dostaveníčkem se dvěma mladíky ve Švýcarsku, a nakonec vyústí v očekávaný konec. Kniha se mi četla poměrně těžce, ale určitě mi přišel příběh zajímavější, než příběh Kateřiny Horovitzové. P. S. : Film natočený na motivy novely je VYNIKAJÍCÍ!

Golem a jiné židovské povídky a pověsti ze staré Prahy - Eduard Petiška

Krátká sbírka povídek a pověstí, netradiční svou židovskou tematikou, se mi moc líbila. Příběhy se rychle a plynule četly, kniha nebyla moc dlouhá a rozhodně jsem si ji užila. Opět kniha ke zkoušce z dětské literatury.

Klapzubova jedenáctka - Eduard Bass

Kniha, která by se mohla zdát, že se bude líbit spíše chlapcům, mne vlastně nadchla. I když jsem zapřísáhlá fanynka hokeje a o fotbale vím kulový, tak mě příběh jedenácti bratrů a jejich úžasné "kariéry" velmi nadchl. Konec knihy byl pro mne nečekaný a o to víc vítaný. Jsem moc ráda, že jsem si knihu zvolila do seznamu četby ke zkoušce.

Listonoš vítr - Radek Malý

Kniha poezie určené dětem, ve které si ovšem i dospělý čtenář jistě přijde na své. Básně této sbírky jsou velmi působivě doplněny ilustracemi Pavla Čecha a většina z nich nenásilně evokuje čtenářovu představivost. Co se mi na sbírce líbilo nejvíc byl fakt, že byly básně psány v okolí míst, která důvěrně znám a miljuji, tudíž jsem si i dokázala živě představit autora, kterak sedí v parku v Olomouci a píše je. To je určitě velké plus a já jsem moc ráda, že jsem si sbírku musela přečíst :-)

Baba Jaga, kostlivá noha - Alena Ježková


Soubor převyprávěných ruských lidových pohádek. Jako jednotící motiv se v téměř každé pohádce objevila typická ruská postava - baba Jaga a její chaloupka na kuřích nožkách.
V pohádce Baba Jaga, kostlivá noha, která je úvodní pohádkou celé knihy, se setkáváme s lehce transformovanou pohádkou o Popelce, až na ten drobný rozdíl, že Popelka nemusí se svými zlými sestrami a macechou bojovat pomocí kouzelných oříšků, ale jen a pouze svou dobrotou, protože v této variantě ji zlá macecha pošle ke své sestře, Babě Jaze, kostlivé noze. I v této pohádce se dostane na motiv symboliky čísel, a sice čísla čtyři, které reprezentuje čtyři předměty, které mají nebohé dívce pomoci přežít cestu k Babě Jaze: "Služka bude v peci roztápět, dej jí šáteček. Vrata budou bouchat a vrzat, namaž jim panty máslem. Pes tě bude chtít roztrhat, dej mu chleba. Kocour ti bude chtít oči vyškrábat, ale ty mu dej šunku."[1]
Další netypickou pohádkovou postavou se v knize stávají carevičové, například v pohádce, která vypráví o tom, jaké to je, když nejmladší a lidmi vnímaný jako nejhloupější syn, carevič Ivan, dokáže překonat nástrahy světa a vysvobodit svou matku, carevnu Nastasju Zlatovlasou, což se nepovedlo ani jeho dvěma starším bratrům, kteří ho ze žárlivosti zavrhnou a sami se slavně jako vítězové vracejí do carství. Ale každá pohádka má šťastný konec, a tak se ho dočkáme i v pohádce Tři carství, která mnohým může připomínat například pohádku Živá a mrtvá voda, či filmovou pohádku O statečném kováři. Samozřejmostí je, že se v pohádce Tři carství nemůžeme setkat s typickým českým princem, ale to nevidím jako velký problém. Naopak se zde setkáváme s typicky ruskou princeznou, potažmo carevnou Jelenou Překrásnou.
S další netypickou postavou se setkáme i v pohádce Hadí princezna, která je takovou obrácenou variantou pohádek Hadí princ či Princ v hadí kůži. Typicky ruská persóna - kozák - zde dostane nelehký úkol, dvakrát sedm let čekat na své štěstí. V této pohádce se tedy mezi hlavními symboly objevuje typicky pohádkové číslo sedm, a to hned dvakrát. Pohádka přirozeně končí šťastně a kozák je za svou trpělivost odměněn v podobě sňatku s královou dcerou, princeznou. Toto je první pohádka z celé sbírky, kdy se setkáváme s princeznou, pohádkovou bytostí nám dobře známou.
Následující pohádka, Finist jasný sokol, by mnohého čtenáře mohla svým názvem lehce vyděsit, ale pravdou je, že se její příběh dá opět velmi pěkně aplikovat na klasické evropské pohádky. Úvod pohádky nám může evokovat nám velmi známý příběh o Krásce a zvířeti, ale velmi záhy se dozvídáme, že se pohádka ubírá jiným směrem. Najednou nám může opět připadat, že se děj pohádky více blíží Jabloňové panně, ale opět v maskulinním provedení. Dívka Marja trpí zlobou, kterou vůči ní cítily sestry a ochudily ji o přítomnost Finista, se kterým se setkávala pomocí červené květiny, což byl jediný dar, který si nebohá dívka přála od svého otce dovézt z města. Když sestry zjistí, že Marjino štěstí je spojeno s mládencem, který každý večer přilétá v podobě sokola do dívčina pokoje, nastraží mu past a nebohá Marja je poté nucena putovat světem a svého milého vysvobodit. V této pohádce je zdůrazněna síla lásky, odhodlání zvítězit nad bezprávím a napravit domnělé křivdy vlastním utrpěním. "Už tě nikdy neuvidím," naříká Marja. "Vezmu si alespoň tvou jehlici na památku." A vytáhla Finistovi kouzelnou jehlici z vlasů. Sotva to udělala, Finist jasný sokol, se probudil. Spatřil Marju a velice se zaradoval, pevně ji objal a ptal se: "Jak jsi ke mně našla cestu?" Marja mu vyprávěla, jak jí sestry záviděly, jak putovala světem, jak troje železné boty prošlapala, tři železné hole polámala, tři železné chleby snědla, a jak obchodovala s carskou princeznou." [2]
V pohádce Moudrá Vasilisa se opět setkáváme s postavou Baby Jagy, kostlivé nohy. Mladá Vasilisa se po odjezdu milovaného otce do ciziny stane doma přítěží, takovou Popelkou, a když ji nevlastní sestry vyžnou pro oheň k Babě Jaze, jen s pomocí kouzelné panenky od maminky je Vasilisa schopná splnit veškeré úkoly, které si na ni zlá ježibaba připraví. Tato pohádka dokazuje, že i přes veškeré ústrky a útrapy starších sester se Vasilisa nedala zlomit, nezahořkla a její dobrota a laskavost se jí v životě vyplatila. A také dokazuje, že na Babu Jagu nemusí nutně všichni myslet jen jako na negativní postavu: "Sotva car spatřil Vasilisu, hned se do ní zamiloval, z paláce ji už nepustil. Brzy se konala slavná svatba. Když se vrátil otec Vasilisy z dalekých zemí, zůstal v paláci s nimi. Také hodnou stařenku si s sebou vzali, i na Babu Jagu v dobrém vzpomínali." [3]
Přirozeně to nejsou všechny pohádky této úžasné knihy, ale přišlo mi, že většina se točí více méně kolem stejných témat a rozhodně lze u všech, tedy až na jednu, a tou je Mrazík, vypozorovat paralely k typickým českým pohádkám. Mrazík, pohádka tak ruská, že více ruská už být nemůže, o dobrotě a skromnosti mladičké Nastěnky a chamtivosti a nepokoře její nevlastní sestry Marfušy, kdy obě nakonec dojdou štěstí, kterého si zaslouží.
V pohádce Rysák, sivák a vraník se setkáváme s tématem splnění posledního přání zemřelého otce a projevení ochoty je splnit; v pohádce Žabka carevna jsou děti nenásilnou formou poučeny o tom, že sliby se mají plnit a na vzhledu ne vždy musí nutně záležet. Notoricky známá pohádka Zlatá rybka poukazuje na to, co se stane lidem, kteří přestanou být skromní a touží mít stále víc a víc; pohádka Sedm Simeonů nám může svým příběhem evokovat známý příběh o chytrosti jednoho ze sedmi bratrů - Palečka; Car vodní říše, příběh o tom, že nikdy nevíme, co nás doma čeká a neradno slibovat druhým něco, o čem nevíme, ž to máme.
Pohádka Bezruká mne oslovila asi ze všech nejvíce, mám ten příběh ráda odmala. Ani nevím, čím mne stále okouzluje pohádka o krutosti, lásce, pokoře a obětavosti. Možná tou silou hlavní hrdinky, její láskou k manželovi i dítěti, kterou nezlomí ani veškerá příkoří, která se jí dějí, no a v neposlední řadě také šťastným koncem, kdy jako v každé správné pohádce je zlo potrestáno a dobro odměněno.
V pohádce Sluncova sestra, která soubor uzavírá, se setkáváme opět s typicky ruským hrdinou, carevičem Ivanem, který je předurčen bojovat se svou vlastní sestrou, hroznou čarodějnicí, která sní veškerý lid carství. Nakonec ji svou chytrostí a s pomocí Sluncovy sestry a Obraťhory přelstí, a ačkoli nad ní nezvítězí, zachrání si holý život.
Celá pohádková sbírka se četla velmi dobře, k porozumění některým výrazům, které by děti nemusely znát a mohly by se na ně zvídavě ptát rodičů, přidala autorka na konec za poslední pohádku i SLOVNÍČEK, ve kterém velmi jednoduše vysvětluje použitá ruská slova.


[1]Ježková, A. (2011). Baba Jaga, kostlivá noha. V A. Ježková, Baba Jaga, kostlivá noha (stránky 9-10). Praha: Albatros.

[2]Ježková, A. (2011). Finist jasný sokol. V A. Ježková, Baba Jaga, kostlivá noha (stránky 51-52). Praha: Albatros.

[3] Ježková, A. (2011). Moudrá Vasilisa. V A. Ježková, Baba Jaga, kostlivá noha (str. 61). Praha : Albatros.

Svéhlavička - Eliška Krásnohorská

Ta kniha byla tak dokonalá a tak krátká. I když, ne, byla přiměřeně dlouhá příběhu tak, aby mě nepřestal bavit. Absolutně jsem netušilla, do čeho jdu, jen jsem si knihu náhodně vybrala ke zkoušce z LDMky, a říkala si, že když se mi líbí Světlá, tak Krásnohorská by mě také nemusela zklamat. No a nezklamala, já ten příběh nemohla odložit, dokud jsem jej nepřečetla... Místy mi připomínal děj Jany Eyrové, což ROZHODNĚ není na škodu. Tím spíš jsem ke Zdeňce přilnula; no a prostě, asi si knihu budu muset koupit do knihovničky, fakt jsem z ní nadšená a to tady ten výlev píšu asi po dvou dnech od dočtení!!!!

Verše - František Hrubín

Básnická sbírka velikána české poezie, kterou jsem objevila v dětském oddělení a přečetla s úmyslem použít ji jako další povinnou četbu ke zkoušce z LDMky, ale, místy jsem měla pocit, že snad "soudruzi z NDR museli udělat chybu", protože některé básně zařazené do výboru bych já osobně svým dětem ABSOLUTNĚ NEČETLA! Tím rozhodně neříkám, že byly špatné, jen ve světle faktu, že jsem knihu četla s myšlenkou na dětskou literaturu, jsem byla místy trochu, hodně, rozčarovaná :D

Zbabělci - Josef Škvorecký

Tuto knihu jsem přečetla za dva dny a po dlouhé době jsem u knihy nějak nepociťovala žádné závratné emoce. Přesto byla kniha něčím boží... Ale ne takovým tím boží efektem, co vás totálně vtáhne a nepustí... Kniha mne ani nenudila, ale ani nijak výrazněji nenadchla, vulgarismy mi nepřišly nemístné a vlastně jsem se dokázala částečně vcítit do té citové zmatenosti Dannyho Smiřického, přesto si myslím, že jsem knihu stále ještě nepotkala v ten úplně nejpravější čas. Protože po jejím dočtení se mi sice ne ulevilo, ale ani se nedostavil pocit smutku, jak už to tak bývá, když se loučíte s něčím, co vás skutečně zasáhlo (to se mi třeba stalo u Svéhlavičky, viz. výše...). Na druhou stranu se mi kniha nečetla špatně, děj příjemně plynul a rozhodně to nebylo zas takové to "musím tu knihu co nedříve přečíst" čtení...Řekla bych, taková boží kniha, i když svým velmi vlastním specfickým stylem ;-)

Kladivo na čarodějnice - Václav Kaplický

Historický román z oblasti Šumperska a Velkých Losin, který jsem dlouhou dobu ze strachu opomíjela mne konečně potkal ve správný čas. Po prvních asi 40 stránkách jsem byla tak vtažená do děje, že poslední třetinu knihy jsem dočítala až hodně hluboko po půlnoci, protože jsem prostě nemohla přenést přes srdce, že bych příběh měla odložit a vrátit se k němu až ráno, další den. Kniha se četla, na to, jakým tématem se zabývala, to bude znít cynicky, ale velmi dobře, děj měl spád a rychle plynul a o emoce nebylo nouze. Určitě si časem pustím i film, jen na něj budu sbírat odvahu asi ještě delší čas, než na samotné přečtení knihy. Za mě rozhodně překvapení měsíce.

Obchod na korze - Ladislav Grosman

Poněkud pochmurnější novela pro mne zcela neznámého autora, která se zabývá arizací majetku, svědomím a silou moci v Hlinkově Slovenském lidovém státě. Podle novely je natočen stejnojmenný film, na který se chci příležitostně mrknout. Historicky velmi zajímavý příběh, který mne sice nijak závratně nezasáhl, to tento měsíc přenechám jiným knihám, ale na druhou stranu nemohu říct, že by se špatně četl.

Z Čech až na konec světa - Alois Jirásek

Historická próza pro děti a mládež - ano, opět kniha ke zkoušce, která by mne byla úplně minula, jako asi většina jiných školních knih, a já bych ani netušila, co milého Alois pro děti napsal. Příběh se týká cesty pana Lva z Rožmitálu a jeho věrných po celém světě. Hlavním hrdinou se zde stává dědeček, který vypráví příběh svým vnoučatům. Tudíž se v knize setkáváme s retrospektivou a dvěma dějovými rovinami, což prostě miluji. Kniha se četla příjemně, její "starobylost" umocňovaly dobové výrazy, které byly samozřejmě pomocí vysvětlivek objasněny a především fakt, že se děj zakládal na reálných historických událostech. Knihu jsem si moc užila :-).

Maminka - Jaroslav Seifert

Sbírka veršů, které mne stále a stále chytaly za srdce a já jsem brečela a brečla a nechtěla nechat knihu "odejít".

Robinson Crusoe - Daniel Defoe

Kniha, která mne míjela a míjela, až jsem si ji musela přečíst ke zkoušce. A vážně jsem litovala, že jsem si ji nepřečetla už dřív. Příběh mne bavil, nebyl příliš nudný ani dlouhý a dokonce jsem se přistihla, že jsem se do něj tak ponořila, až jsem ve svém vlastním životě jednala tak, jako Robinson na ostrově, když se bál, pořád jsem měla tendence sledovat okolí, aby na mě nevybafli nějací lidožrouti, nebo zvířata. Knihu jsem si užila a pokud budu mít kluky, určitě jim ji budu číst, dokud budou menší a budou o to mít zájem :-).

Špalíček veršů a pohádek - František Hrubín + Jiří Trnka

Příjemné počtení, poslední kniha ke zkoušce. Trochu mne zamrzelo, že mě jako dítě kniha naprosto minula.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sarah Oax Sarah Oax | Web | 30. listopadu 2018 v 0:28 | Reagovat

Některé znám, jiné ne, ale zaujala mě Seifertova Maminka, tak jdu stahovat a číst :-)

2 B. R. B. R. | E-mail | Web | 30. listopadu 2018 v 7:45 | Reagovat

[1]: jé, to jsem ráda :-) snad se ti trefí do čtenářského vkusu :-)

3 Nicole Nicole | Web | 30. listopadu 2018 v 16:57 | Reagovat

Moc hezký výběr knih. Mně se nejvíce líbí kniha s názvem Maminka a Robinson Crusoe, jsou to nadčasové klasiky. Super článek. :-)

4 silluety silluety | Web | 2. prosince 2018 v 9:49 | Reagovat

Ditu Saxovou bych si chtěla ořečíst. Kateřina Horowitzová se mi nelíbila, tak snad Dita bude lepší :)
A zbabělce sem četla a miluju je. Vkadtně všechny knížky, které mají motivy 1. nebo 2. světové války :) myslim, že sem viděla i jako film :D

5 B. R. B. R. | E-mail | Web | 2. prosince 2018 v 9:54 | Reagovat

[3]: děkuji za chválu :-)

[4]: já Kateřinu viděla jen jako film a také se mi nelíbila, ale Dita mi učarovala... děkuji za komentář :-)

6 Sugr Sugr | E-mail | Web | 2. prosince 2018 v 17:47 | Reagovat

Některé znám, některé ne, díky za tip.:-)

7 B. R. B. R. | E-mail | Web | 2. prosince 2018 v 17:53 | Reagovat

[6]: rádo se stalo, děkuji za zpětnou vazbu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama