vojákovi

10. června 2018 v 13:00 |  Básně
Trochu jsem si dovolila vzpomínat,
je pravda, že s některými pravdami
se budu muset vyrovnávat déle, takže,
trocha bilanční poezie...



Zničil jsi mé srdce plné lásky,
nemůžu klidně spát ani žít,
za týden ve tvé přítomnosti mi vyrašily vrásky,
tys mě chtěl i nechtěl mít.

Nechci na Tebe myslet, kdykoli JE vidím,
myslela jsem, že už je to pryč,
moc se za svou slabost stydím,
nechci se dál trápit,
cítím nad svým tělem výstražný bič.

Chci se jen radovat ze života,
nemít city stále na vlásku,
jsem malý nezkušený poeta,
co touží po amnezii na lásku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zlomenymec Zlomenymec | E-mail | Web | 10. června 2018 v 16:26 | Reagovat
2 beznadejnaromanticka beznadejnaromanticka | E-mail | Web | 10. června 2018 v 16:29 | Reagovat

[1]: neboj, jsem mnohem silnější, než v době, kdy jsem ty kruté pravdy zjistila.. to jen některé situace evokují člověku vzpomínky a pro mě je snazší zabalit je do básně a poslat do světa... aby mi bylo zase fajn... ale děkuji!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama