4. měsíc - DUBEN

3. dubna 2018 v 13:30 |  Knihovníček 2018


ANDĚLÉ MEZI NÁMI - František Langer

Drama o nepochopení a síle touhy pomoci druhým. Moc se mi líbilo, konec byl nevyhnutelně krásně smutný, ale kdyby měl skončit happyendem, byla bych dost zklamaná. Příběh rychle ubíhal, stihla jsem jej přečíst během pár hodin. Možná se ke knize i vrátím, ale zas tolik mne nezasáhla, prostě, nenadchne, neurazí.

KARLŠTEJNSKÉ VIGILIE - František Kubka


Příběh vyprávějící o naší historii, přestože částečně smyšlený, mě vtáhl od prvního písmene a nepustil. Co znamená slovo vigilie, o tom jsem při čtení moc nepřemýšlela. Samozřejmě, že nějakou nejasnou, matnou vlastní představu jsem měla, ale vlastně mi ani nepřišlo na mysl po tom nijak pátrat, říkala jsem si, že v průběhu knihy se její název vždycky vyjasní. Nakonec mi došlo, že se jedná o liturgickou záležitost související s nocí z Velkého pátku na Bílou sobotu. Ale jak děj plynul, přestal jsem na nějaké vigilie úplně myslet a přenesla jsem se do dob vlády Karla IV., na Karlštejn a téměř jsem se cítila, jako jedna z Karlových přátel.
Příběh mě zaujal nejen tím, že se jedná o historický román, ale také jeho pojetím. Karel IV. je nemocen a pro místo jeho rekonvalescence je mu vybrán Karlštejn, na který za ním přijíždí přátelé a pro ukrácení dlouhé chvíle se rozhodnou, že každý večer každý z nich povypráví v předsálí královy ložnice svým společníkům příběh, tak, aby slyšel i nemocný panovník ze svého lůžka.
Samozřejmě, že první, co mě napadlo, bylo: to už tu přeci bylo, a ne jednou… Příběhů o vyprávění příběhů neboli rámcových románů a novel, je historie literatury plná a myslím, že všichni si vybaví, ne-li dvě slavné knihy, pak určitě alespoň jednu. Mám na mysli Boccaciův Dekameron. To je myslím kniha, kterou znají všichni, i když ji nečetli. Tou druhou slavnou knihou jsem mínila Povídky Canterburské, které svým námětem vlastně vycházejí z Boccaciova Dekameronu. Takže se nám tu vedle sebe staví zástupci tří literatur, dvou světových a jedné české.
Čím se tyto literatury odlišují je styl jazyka, jakým jsou psány. Když bych měla porovnat Canterburské povídky a Karlštejnské vigilie, první, co mi přijde na mysl je, že na rozdíl od Canterburských povídek, Karlštejnské vigilie nejsou psány ve verších. Což jim neubírá na kvalitě. Také motivy obou děl jsou značně odlišné, přesto, nelze se ubránit jistému porovnávání. A u mě na plné čáře zvítězily "Vigilie".
To, co by snad mohly ztrácet absencí veršů, to získávají svým krásným jazykem. Jeden by téměř nevěřil, že knihu napsal autor 20. století. Tak úžasně krásnou češtinou je příběh napsán. Snad právě i díky Kubkově pojetí knihy, kdy se snažil zachovat zdání autenticity právě pomocí projevu postav, mi bylo zatěžko uvěřit, že nečtu knihu pocházející z přelomu 14. a 15. století, ale relativně nový příběh.
Co se mi na knize velmi líbilo bylo právě to jakési rámcové pojetí celého díla, kdy se v rámci, který tvořila rekonvalescence Karla IV. na hradě Karlštejn, objevovaly další příběhy a postavy. A to je to, co já miluji v knihách nejvíce. Dejte mi cokoli s retrospektivou, nebo příběh psaný z pohledu více postav, spoustu dějových linií a já budu spokojená. A tuto spokojenost jsem pociťovala po celou dobu čtení tohoto díla. Neříkám, že jsem měla knihu přečtenou za dva večery, to ne, většinou jsem si její četbu rozložila na jeden příběh denně, ale vždy jsem ji otevírala spokojeně a určitě ne z donucení. Prostě jsem jí propadla.

A ROSE FOR EMILY - William Faulkner

Krátká povídka o podivné ženě, vraždě, lásce a vžitých konvencích. Střet staré dobré konzervativní jižanskosti a moderního světa. Strašně se mi zde líbila jedna citace: " She carried her head high enough -- even when we believed that she was fallen."

DESIREES BABY - Kate Chopin

Příběh o "značkování" lidí... Vlastních straších a jejich introspekce do blízkých osob.

ČTENÁŘSKÝ KLUB JANE AUSTENOVÉ - Karen Joy Fowlerová


PERIFERIE - František Langer

Tento měsíc se jedná už o mé druhé setkání s tímto českým spisovatelem. Oproti Andělům mezi námi se mi Periferie četla rychleji, do příběhu jsem se plně ponořila a dokonce i slzy ukáply.... Přestože jsem ze semináře věděla, o co půjde, byla jsem napjatá, jak se celý příběh rozuzlí a Annina obětavost a láska mě dohnala ke konci hry k slzám. Mít víc času, najdu si i zdramatizovanou inscenaci, tak, snad si v létě vzpomenu, až bude příhodná chvíle :-).

THE RAVEN - Edgar Allan Poe


Báseň, kterou čtu, když chce brečet... miluju ji <3
Kdysi.. No... Je tomu pár týdnů, mě na tuto báseň uhnal jeden mladík... Sebral mé srdce toužící po něze... Chvíli ho krmil božskou manou.... Pak se odmlčel a nikdy více nenapsal... Je to vlastně docela příhodné....NEVER MORE... Samozřejmě, že se s básní nesetkávám poprvé... Ale konečně ji dokáži plně ocenit... A co je hlavní-konečně jsem si ji přečetla celou v originále... A asi už ji jinak ani nikdy číst nebudu.. No.. I když... Koupila jsem si loni česky celou sbírku... Tak to možná přehodnotím... Kdo báseň dosud nečetl, tak z celého srdce doporučuji... A pokud umíte aspoň trochu anglicky, tak rozhodně stojí za to přečíst si ji v originále....

TAJEMSTVÍ OBRAZÁRNY - Emil Vachek

Ale jo, poslouchat se to dalo, moje snad úplně první detektivka.... Možná zkusím i tu druhou knihu, co máme doporučenou ke zkoušce, to ještě uvidím, podle toho, kolik budu mít času.... Ale pokud máte chuť zkusit něco nového, audio má něco kolem 55 minut a je moc příjemně namluvené Usmívající se


RINALDINO- Karel Konrád

Kniha se mi ve výsledku docela líbila, krátký příběh mě pohltil a fakt jsem celou dobu byla zvědavá, jak se vysvětlí název této povídky....
"Ve své druhé větší poetistické próze zachytil autor dozrávání chlapce, který prožívá studentské příhody na gymnasiu v malém městě, konec první světové války na frontě a poválečná léta za studií na vysoké škole. Kniha (vyšla prvně v roce 1927) je psána vytříbeným stylem a vybroušeným slovesným výrazem. K. Konrád (1899-1971) v ní zachycuje tvář své generace ve chvíli jejího citového a smyslového probuzení."
Příběh Toníka pro mě měl jisté kouzlo a půvab, i když jsem se do něj nedokázala tak vžít, jako by tomu bylo v případě, že by hlavní protagonistkou byla dívka. Přesto, problémy mladých lásek, hledání sebe sama, na pozadí blížící se druhé světové války mě vtáhl a byl pro mne příjemným dvouvečerním osvěžením :-).


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 4. dubna 2018 v 10:39 | Reagovat

Autora vůbec neznám...jen jestli by mě to moc nerozesmutnilo

2 beznadejnaromanticka beznadejnaromanticka | E-mail | Web | 4. dubna 2018 v 16:54 | Reagovat

[1]: také jsem ho ještě před půl rokem neznala :-) .... zase tak smutné to nebylo... brečet jsem nebrečela... ale smát se také nebudete...

3 Erin Walentine Sammael Erin Walentine Sammael | Web | 8. dubna 2018 v 1:02 | Reagovat

To vypadá vskutku zajímavě

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama