3. měsíc - BŘEZEN

2. března 2018 v 11:00 |  Knihovníček 2018


Annabel Lee - Edgar Allan Poe

Báseň nejznámějšího romantického amerického básníka, E.A. Poea, kterého si každý spojí především s básní The Raven (Havran). Pro mě je čtení básní pořád taková trochu záhada, každopádně tato báseň se mi moc líbila. Popisovala nezralou lásku dvou mladých lidí, krásnou a upřímnou, kterou zardousila závist andělů. Na co ovšem je krátké nebe i peklo, to je láska, která přejde v duchovní rovinu, a tak přestože Annabel Lee byla odtržena od svého milého ve své fyzické podobě, jejich láska přetrvala. Dalo by se mluvit o "lásce za hrob." A tak, přestože byla báseň docela smutná, já jsem z ní cítila to množství lásky a mne osobně naplnila vírou, že pravá láska existuje. A o to jde básním především, no ni? :-)

Walden - Henry David Thoreau

Ano ano, čtenáři, je to tak, stále se teď motám v kruhu americké literatury, tudíž stále jen čtu v angličtině. Ne, vůůbec mi z toho nešibe už... Ehm, tak jo, nakonec mi šiblo a toto šílené filozofické dílo jsem anglicky vzdala a přečetla česky. Kniha o 320 stranách, na kterých se autor, který se v rámci transendentální filozofie odebere žít do lesů (stráví zde 2 roky, 2 měsíce a 2 dny), zamýšlí nad nejrůznějšími tématy. Primárním motivem díla byla ekologická filozofie, H.D.Thoreau je prvním americkým představitelem ekologie, je považován tudíž za prvního amerického ekologa, a toto bylo v díle po celou dobu náznakově patrné, přesto, všimla jsem si toho až retrospektivně, když jsem dílo dočetla a přečetla si v anotacích a recenzích, že se mělo vlastně jednat o ekologicky laděné pojednání. Já sama jsem si v díle našla spoustu zajímavých myšlenek, zaujala mě, jakožto čtenářku, například ta, že správně bychom měli číst knihy v jejich originálním znění, abychom o nich skutečně mohli prohlásit, že jsme je četli, což mi přijde jako poměrně utopistická myšlenka, ale určitě na tom něco bude :-)
Za sebe teda jsem na sebe dost pyšná, že jsem knihu přečetla, i v relativně krátkém časovém úseku, a rozhodně nelituji, že se mi dostala do rukou. Znovu se k ní ale s největší pravděpodobností už nevrátím.

Hlavní přelíčení - Karel Poláček

Tak konečně kniha do češtiny :D Jsem strašný flákač, tak jak jsem si slibovala, že to budu všechno dávat z týdne na týden, tak prostě ne, nedávám, takže jsem teprve teď dočetla knihu, kterou jsme probírali už před dvěma týdny, ale musím říct, že mě skutečně bavila a nečetla jsem ji jen z "musu". Přestože jsem znala zápletku, něco mě stále nutilo číst dál a dál. Příběh není zas tak složitý na pochopení, ani příliš dlouhý, přesto obsahuje dost závažné myšlenky. Vlastně se podle mne tak trochu jedná o zločin a trest a jeho nepřijetí, protože hlavní hrdina si vlastně celý život žil v bludu, vše si přikrášloval a nakonec nikdy nedokázal převzít zodpovědnost za své činy, potažmo za celý svůj život, což jej nakonec stálo život....

The Crucible - Arthur Miller

Divadelní hra zaměřující se na čarodějnické procesy. Jednalo se především o takovou převrácenou paralelu k "čarodějnickým honům McCarthyho" na komunisty v Americe. Hra nebyla přehnaně dlouhá, její konec mne docela šokoval a co jsem si z ní odnesla je asi poselství, že zfanatizovaný dav dokáže mnohé a nemělo by se na to zapomínat.

A Streetcare Named Desire - Tennessee Williams

S americkými dramaty se na mém blogu rozthl pytel, já vím, ale nejde jinak, na každý druhý týden jedno přečtené, to se počítá a ty kredity mi za to fakt stojí. A popravdě, toto drama za to taky stálo, Něco kolem 150 stran dramatu v angličtině, proč ne... Ve výsledku nakonec přečteno během cca 4 hodin, ale za dva dny...
Příběh o rozdílných životních cestách dvou sester, které se v jednom okamžiku protnou a navzájem se ovlivní. Nevím ani, jestli jsem ráda, jak drama skončilo, nebo mě to trochu zklamalo, každopádně, z celého příběhu mám spíš pocit, že uspokojil to, co jsem od něj čekala, než že by nastal nějaký pocit zhnusení/zklamání/nesplnění očekávání. Nevím, jestli si knihu kdy přečtu znovu, ale pohrávám si s myšlenkou pustit si filmovou adaptaci. A opět jsem moc ráda, že jsem byla nucena přečíst si dalšího amerického klasika, kterým Tennessee Williams bezesporu je.

The Yellow Wallpaper - Ch. P. Gilman

Tato krátká povídka pro mě byla velkým překvapením. Nejen, že byla napsaná velmi pěkně srozumitelnou angličtinou, ale přestože se jedná o pro mě povinnou četbu, tak nebyla špatná ;-). Přišla mi jako taková sonda do duše ženy, kterou vlastní manžel přesvědčuje o jejím psychickém narušení, která se rozhodne tomuto diktátu vymanit a postavit se sama za sebe. Konec byl, jak už to tak u povídek bývá, dost překvapivý, ale ne nepříjemně.
Vlastně jsem po přečtení spíše spokojená, než nespokojená :-).

Tajemství nesmrtelného Nikolase Flamela (ALCHYMISTA) - Michael Scott

"Jsem mýtus. Smrt nade mnou nemá moc, nemoci těla ani ducha se mě nedotknou. Podívejte se na mě a jen stěží odhadnete, kolik mi vlastně je. Pravda je, že jsem se narodil Léta Páně 1330, před více než 670 lety. Svého času jsem zastával různé profese, byl jsem lékařem i kuchařem, knihkupcem i vojákem, učitelem jazyků a chemie, dokonce mužem spravedlnosti i zlodějem. Ale především jsem byl uznávaným alchymistou, a nejen tak ledajakým. Byl jsem nejvíce uznávaný alchymista všech dob. Nejmocnější králové žádali mé služby a rady, ale také sám papež využíval mých znalostí. Dovedl jsem totiž proměnit běžné kovy ve zlato nebo obyčejné kamení v nejvzácnější drahokamy. A to není všechno. S pomocí knihy starodávné magie jsem odhalil tajemství věčného života. Na ničem z toho ale nyní nezáleží, protože unesli mou ženu Perenelu a knihu ukradli."[1]
Hned na úvod analýzy a interpretace díla jsem vybrala citaci z počátku knihy, z jakési její předmluvy, která má čtenáře vtáhnout do děje. Její hlavní úlohou je rychlé, stručné a poutavé přiblížení situace, která se odehrála ještě před samotným dějem knihy a autor se nás prostřednictvím této předmluvy snaží upoutat ke čtení. Což se mu beze sporu skvěle podaří.
Následně se kniha otevírá dějem zasazeným do San Francisca, popis horkého červencového dne je tak přesvědčivý, že téměř na vlastní kůži cítíme to horko a stojící vzduch, ať už knihu čteme večer v posteli či za sychravého březnového pátečního odpoledne. Velmi rychle se zorientujeme v situaci a od prvních stránek jsme napjatí, jak se děj, který hned na úvod nabere rychlý spád, bude dále vyvíjet. Svět čar a kouzel nám ožívá před očima.
"Všechny totiž obsahovaly to jediné strašné slovo - magie. Právě byl svědkem toho, jak dva muži po sobě hází něco jako energetické koule. A viděl, jakou zkázu to způsobilo. Josh na vlastní oči viděl kouzla a čáry, ale každý přece ví, že ta neexistují." (Scott, 2008, str. 14)
Děj knihy je rozčleněn do několika dnů, přičemž příběh každého dne je dále rozčleněn do několika kratších kapitol, takže čtenář neztrácí nit a ve spletitém a velice originálně pojatém příběhu se snadno orientuje.
Dále se příběh dělí na dvě paralelní linie, a sice vyprávění o dobrodružstvích Nikolase a dvojčat:
"Nikolas seděl venku na terase, která byla vytvořena z ohromné větve stromu. Tam ho trojice našla. Větev byla alespoň tři metry široká a svažovala se až k jezírku ve tvaru půlměsíce, kde se zarývala do země. Sofie se podívala dolů, když se blížili k Nikolasovi, a vyděsilo ji, že skrze kroutící se vodní řasy vidí ve vodě malé téměř lidské tváře s doširoka otevřenýma očima a ústy." (Scott, 2008, str. 146)
A příběh unesené Nikolasovy manželky, Perenely: "Perenela Flamelová seděla v rohu místnosti bez oken a s rukama kolem nohou si tiskla kolena k bradě. Položila bradu na kolena a poslouchala hlasy. Zněly tlumeně, ale přesto v nich poznala hořkost, zklamání a rozčílení. Perry se soustředila na zvuky, které slyšela. Nechala volně rozprostřít svou auru a zamumlala jedno malé kouzlo, které se naučila od inuitského šamana." (Scott, 2008, str. 136)
Kniha, přestože na první pohled působí její příběh dost ponuře a dramaticky, v sobě ukrývá i prvky situační komiky, které děj příjemně osvěžují a dodávají mu na čtivosti.
"Josh rychle mrknul na svou sestru a věděl, že si myslí totéž. Pokud se ještě někdy náhodou setkají znovu s nějakým golemem, rozhodně mu nebudou strkat ruce do tlamy nebo někam poblíž." (Scott, 2008, str. 73)
Jak příběh plyne, dozvídáme se stále více a více nových informací o bytostech, které celý děj ovlivňují a jedná se především o mytologicky či historicky doložitelné osoby. Autor, jakožto znalec historie a mytologie, využívá svých bohatých znalostí a v rámci intertextuality se tak můžeme setkat i se jménem takového velikána, jakým byl William Shakespeare: ""Minulé pololetí jsme ve škole brali Shakespeara a tam je jedna citace," Sofie se mračila, jak se snažila vzpomenout: "Na zemi i nebi více věcí," Nikolas potěšen přikývl "o kterých jsi ani nesnil," dokončil citaci. "Hamlet, dějství první, scéna pátá. Znal jsem dobře Willa Shakespeara, byl by z něj alchymista s výjimečným talentem.., ale pak upadl do spárů Johna Dee. Chudák Will, víte, že postava Prospera v Bouři je inspirovaná Johnem Dee?"" (Scott, 2008, stránky 83-84)
Autor těmito vsuvkami také naznačuje, se kterými historickými postavami se v průběhu příběhu budeme dále setkávat.
Další zvláštností knihy jsou vsuvky, kdy autor nahlíží do vzpomínek hlavních protagonistů, ale také antagonistů a nechává pomocí jejich vzpomínek čtenáře nahlédnout do dob, které ději předcházely a nenásilnou formou tak formuluje čtenářův názor na jednotlivé postavy. V tomto ohledu by se také dalo uvažovat o tom, že kniha má významnou vzdělávací funkci. Na mě osobně to tak určitě působilo, když jsem došla v ději k místům, kde se objevila nějaká postava, o které jsem nic netušila, tak minimálně pro představu jsem se snažila si najít její obrázek a ve většině případů i nějaké další informace, abych si ověřila, zda si autor nevymýšlí. Čtenáře všeobecně děj jistě zaujme právě tím, že je podepřen přehršlí mytologických či významných historických postav.
Už sám název titulu napovídá, že se v knize budeme pohybovat v oblasti magie a tajemství, protože je všeobecně známým faktem, že Nikolas Flamel skutečně žil, stejně jako John Dee a milovníky konspiračních teorií zaujme tato osobnost také faktem, že hrob manželů Flamelových je prázdný, dokonce se objevili svědkové, kteří tvrdí, že Nikolase a Perenelu Flamelovy viděli několik desítek let po jejich údajném úmrtí.
Na rozdíl od příběhu Harryho Pottera, ke kterému je dílo Tajemství nesmrtelného Nikolase Flamela často přirovnáváno, se v ději nesetkáváme s tak nereálnými kouzelnými tvory, tudíž je příběh mnohem uvěřitelnější.
Základní myšlenkou příběhu je samozřejmě odvěký boj dobra se zlem, který je tedy, jak už jsem zmiňovala výše, realizován na základě historicky doložitelných postav a mytologických bytostí.
Dalším autentickým prvkem, který vtáhne mladého čtenáře do děje je bezesporu autorův výběr dvou protagonistů, dívky a chlapce, dvojčat, obyčejných smrtelníků, kteří se shodou nešťastných náhod ocitnou ve víru dění a bojů světů a bytostí, o kterých neměli ponětí, že existují. Celý děj je prostoupen hlubokým sourozeneckým poutem mezi těmito hlavními hrdiny a jejich smiřováním se s násilným vtáhnutím do problémů, které jim ještě donedávna ani nepřišly na mysl. Cílovou skupinou, pro kterou je kniha určena jsou děti od 12 let. Já sama jsem se ke knize poprvé dostala právě ve věku 12 let a s odstupem času mohu říct, že tato kniha zcela určitě ovlivnila průběh mého dospívání.
Právě ve věku okolo těch 12 let, kdy se mladý člověk postupně musí začít zamýšlet nad tím, kam půjde dál, jakou školu zvolí, mě tato kniha naprosto nenásilnou formou přivedla do světa historie a mystiky. Samozřejmě, že jsem vždy měla k historii bližší vztah, jinak bych se ke knize pravděpodobně asi nedostala, protože v té době nebyl žánr fantasy něčím, co by dívky mého věku přednostně četly, pokud vůbec četly, ale kniha plná historických postav, které jsem znala třeba jen z doslechu mě neuvěřitelně fascinovala a nutila ponořit se do světa historie trochu víc, už jen proto, abych si ověřila, že se mi autor nesnaží "věšet bulíky na nos".
A nyní, když jsem knihu četla v rámci přípravy na zpracování mé práce, jsem v ní opět objevila další skrytá poselství, kterých jsem si při předchozích čteních nevšimla. Což mě přivedlo na myšlenku, že tato kniha, stejně jako například i kniha Malý princ, je knihou, ve které si každá generace najde to své. U této knihy totiž podle mého názoru autor musel počítat s tím, že ji budou číst jak nedospělí, světa neznalí a nedovzdělaní adolescenti, tak zkušenější a moudřejší starší lidé, kteří už přece jenom mají širší rozsah vědomostí.
Tento můj názor bych prezentovala na dalším úryvku z díla: "Utekli jsme do Irska a mysleli jsme, že nás na tom malém ostrůvku na úplném kraji Evropy nikdy nenajde. Ale bohužel to nebyla pravda, pronásledoval nás jako lovecký pes, který nepustí svou stopu. Tenkrát už dokázal způsobit nejrůznější lidské pohromy a do Irska s sebou přivedl hlad a mor, které poslal po naší stopě. Ovládání pohrom však není lehké a v jeden okamžik se mu vymklo z rukou. Hladomor pak zanechal zemi ve zbídačeném stavu. Během velkého hladomoru v roce 1840 zemřelo v Irsku více než milion lidí." (Scott, 2008, str. 44)
Tento úryvek mě nyní velmi oslovil, protože jsem si jistá, že když jsem knihu četla jako dospívající, určitě jsem mu nevěnovala tolik pozornosti jako nyní, když mám za sebou určité vzdělání i v oblasti historie Velké Británie a vím, že se tato událost skutečně stala. Skláním se před genialitou autora, který dokázal takto mistrně vložit bezpočet různých historických událostí do svého příběhu, čímž velmi výrazně přispěl k jeho autenticitě. Jsem přesvědčená, že až si knihu přečtu za nějakých dalších deset let, opět mě v ní zaujme něco, co mě nezaujalo ani před deseti lety, když jsem knihu četla jakožto dospívající, ani nyní, když ji čtu s vědomím, kolik skrytých historických vodítek se v ní nachází.
Závěrem bych jen chtěla říct, že kniha je dle mého názoru možná číst stále dokola a příběh se nikdy neomrzí právě díky tomu, jak moc složitý a historicky geniálně podložený je. A jsem skutečně ráda, že jsem "byla nucena" si knihu znovu přečíst a opět jsem se o něco víc obohatila.


[1]Scott, M. (2008). ALCHYMISTA Tajemství nesmrtelného Nikolase Flamela (Sv. I). (A. Peisertová, Editor, & Z. Záborská, Překl.) Praha: Euromedia Group k. s. - Knižní klub.

Soldier's Home - Ernest Hemingway

Tato povídka byla pro mne prvním setkáním s Ernestem Hemingwayem, a musím říct, že jsem se skutečně, hm, dobře bavila. Jo, je to blbě napsané, ale povídka v sobě měla vše, byla dokonalá. Četla jsem mnoho knih s válečnou tematikou, ale v této se tak pravdivě projevil fenomén Lost Generation.... Bylo to jasné, stručné, výstižné.. Žádné zbytečné vnitřní popisy pocitů Harolda.... A přesto si myslím, že autor jeho vnitřní svět čtenáři dokonale odhalil. A v tom je mistrovství...

The Fall of the House of Usher - Edgar Allan Poe

Ha. Tak jsem konečně dočetla povídku, co jsem měla mít přečtenou na seminář před třemi týdny (myslímMlčící). Nebudu vám lhát. Tuto jsem skutečně četla z musu a žádné hlubší emoce ve mě nevyvolala. . Maximálně radost po dočtení, že nejsem už v tak velkém skluzu.. .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama