Březen 2018

"Vždycky je v tom nějaké ale"

26. března 2018 v 15:30 Téma týdne

Zdravím všechny,

toto téma týdne se mi docela trefilo do rány....
ALE, už ani nevím, co jsem vám chtěla, no jo, vždycky je v tom nějaké ale <3

IX.

23. března 2018 v 13:30 Blbé kecy

Nazdárek :-)

Tak jsem vám dostala chuť zase napsat něco málo jen tak pro radost.

Nevím ani proč, asi v rámci prokrastinace.
Dnes jsem totiž vstávala neuvěřitelně pozdě, ale mám pocit, že už jsem toho udělala docela dost.
Jen ze sebe pořád nedokážu nějak setřást ten podivný sen, co se mi zdál...
Podle snáře ten sen znamená, že se nebojím toho, že nějaké mé tajemství vyjde najevo ...
a já si marně už půl dne hlavu lámu s tím, co za tajemství by to asi tak jako mělo být.
Zamilovaná nejsem, o školních úspěších (spíš neúspěších) mamku informuju, nekouřím, nefetuju, nepila jsem už ani nepamatuju :D
A to, že jsem pověrčivá, to už všichni přece ví....
Tak já snad půjdu a nějaké tajemství si vymyslím :D

Přeji vám všem klidný pátek,
nejkrásnější den týdne,
vaše L.

"Dopis"

20. března 2018 v 20:00 Téma týdne
V souvislosti s tímto tématem týdne mě napadla píseň, jejíž zásluhou svět poznal jednoho z nejlepších moderních básníků České republiky.
S touto písní vyhrál jistý mladý kluk od Třince talentovou soutěž a změnil tak životy mnohých dívek i žen, včetně toho mého.
Ano, mluvím o Tomáši Klusovi.
A tímto chci jen říct: TOME, DĚKUJI VÁS A JSEM!

Emancipovaná žena

13. března 2018 v 14:30 Básně

Milí,

dostala jsem vynadat, že se stále utápím v minulosti a píšu strašně smutně.
Tak jsem se zdravě naštvala a pokusila se napsat něco optimistického...
Tady vám přináším výsledek a upřímně říkám: NENÍ TO ONO :D
Ale i tak vám přeji příjemné počtení ;-)
Vaše beznadějná romantička <3

Opuštěná

13. března 2018 v 14:00 Básně
Zůstala jsem zase sama,
opuštěná, bolavá, silnější,
přesto se stále chovám jako dáma,
vším tím smutkem krásnější.

Díru v srdci zacelují přátelé,
opuštěná i ve společnosti,
když opět ležím večer sama v posteli,
nemajíc důvod chránit si své ctnosti.

"Život ve vzpomínkách"

12. března 2018 v 15:25 Téma týdne
Toto slovní spojení ve mě evokovalo myšlenku na dokonalý příběh ze života, příběh z pera Nicholase Sparkse, ano, mnozí jistě tuší, příběh s názvem : Zápisník jedné lásky.
Tuto knihu mohu směle zařadit mezi top 10 oblíbených a opakovaně čtených knih z mé knihovničky. Má cesta k příběhu byla, jako u většiny knih, dosti přímočará.
To jsem se tak jednoho parného letního dne nudila u babičky na chalupě, a jakožto vášnivá čtenářka jsem jí "projížděla" starou knihovničku plnou klasiků, plnou dokonalých knih, ke kterým jsem ale tehdy neměla ještě tu patřičnou téměř nábožnou úctu. No a jak tak očima bloudím po hřbetech všech těch Jirásků a Dumasů a Dostojevských, tu mi do oka padla kniha v zeleném obalu, z edice Reader's Digest.
Jen tak letmo jsem si jí zalistovala, až čtvrtý, poslední příběh nějak upoutal mou pozornost a za chvíli jsem se již nacházela v tranzu podobnému stavu, kdy jsem s napětím a hltavě četla řádek za řádkem, a aniž bych si to uvědomovala, právě jsem objevovala kouzlo Nicholase Sparkse a našla lásku na celý život.
Příběh plynul, já se s ním vznášela na vlnách snu a naprosto jsem se ztotožnila s mladou Ally a spolu s ní prožívala její velkou lásku, bolest, odpuštění a celý život.
Všichni předpokládám o příběhu víte minimálně podle jména, mnozí si jej jistě spojí i s filmouvou (VELMI ZDAŘILOU) adaptací, takže se tu nebudu moc rozepisovat.

Každopádně, co je na celém příběhu nejvíce fascinující je, že je psán podle skutečné události. Nevím, kdo to ví, kdo ne, tak vysvětlím. Nicholas se při psaní inspiroval příběhem svých prarodičů, kdy babička vlvivem nějaké nemoci začala pomalinku ztrácet paměť, ale její láska k manželovi přetrvala. A to i díky deníku, který jí její manžel předčítal a tím v ní obnovoval vzpomínky na jejich šťastné manželství.


pro úlevu...

9. března 2018 v 20:00 Básně
Chtěla bych svůj smutek sbalit do kuličky,
tu vyhodit do nejbližšího koše na odpadky,
získat svou radost ze života zpátky.

Chtěla bych umět hodit smutek za hlavu,
mít zase jednou dobrou a šťastnou náladu,
úsměvů kolem sebe rozdávat hromadu.

Vytěsnat z hlavy to, co mé srdce svírá,
zase se začít smát a věřit v lepší dny,
a hlavně nemít ty krásný nereálný sny.

"Maska"

8. března 2018 v 20:21 Básně
Nutíš mne, abych stále předstírala,
před kámoškou, že už nejsi,
před sebou, že mi na Tobě vlastně až tolik nezáleží...

Nutím se nebýt na Tobě tolik závislá,
snažím se, abych to byla zase já,
ale vím, že moje tvář je stále jen maska...

A až se zase ozveš, i když jsem si jistá, že to není láska,
budu šťastná, byť jen pro těch pár řádků, které napíšeš,
a pak se zase odmlčíš, a já budu čekat...

A na nočním stolku bude položená maska....