Leden 2018

"Neztrácet naději"

30. ledna 2018 v 12:00 | eL. |  Téma týdne
To je oblíbené slovní spojení mého tatínka, který, přestože to úplně nedává najevo (je to chlap),
tak z něj prostě cítím mnohem větší podporu co se mých momentálních studií na VŠ týče, dává
to najevo takovým svérázným způsobem, prostě třeba neudělám zkoušku, tak on neřeší proč,
jak je to možné a tak, ale řekne: V klidu :-D a prostě, neshazuje mě, netrestá,
až na vysoké jsem zjistila, že se v mnohých názorech na život shodneme.
Jo, sice náš vztah není ještě úplně ideální, ale to je asi tím, že on a mamka nedokáží koexistovat,
takže já si užívám, když jsem jen s taťkou a nebo jen s mamkou.... a s tatkou bohužel bývám docela málo.

No a k té naději, prostě jsem jen chtěla říct, že vím, že vidí, kolik toho dělám a že bojuju a nevzdává to
a já vím, že v něm mám oporu. Že vím, že on mi dodá sílu, až bude nejhůř a bude to on, kdo řekne: Neztrácej naději!

"Čeho se bojíš?"

26. ledna 2018 v 19:00 | L. |  Téma týdne
To je otázka, kterou mi pokládá čím dál více mých známých.
Všichni mají pocit, že absence přítele v mém životě je katastrofa, já to tak nevidím.
Popravdě, nedokážu si představit, že by se měl objevit někdo další, někdo , s kým budu sdílet život - chápete....

A všichni se ptají na totéž: Čeho se bojíš? Mají pocit, že to, že jsem krásná a inteligentní (jejich slova) by mělo přirozeně vést k tomu, že bych měla mít na každém prstě deset kluků a mohla bych si vybírat a užívat....

No, ono by to asi tak bylo, kdybych byla jako všechny normální holky okolo mě... Občas mám prostě pocit, že jsem se narodila ve špatné době, ve špatném století.

Jsem strašpytel, bojím se všeho nového, neznámého.... Mám prostě jen ráda svoji jistotu, kterou si chci za každou cenu uchránit. A nejvíc se bojím milovat, vždycky si vyberu špatně a pak jsem hodně, hodně zraněná.
I proto se bojím toho něčeho krásného a křehkého, co se začíná rýsovat.... Bojím se první schůzky, možná se i mnohem víc bojím toho, že to může být super, než toho, že by to nevyšlo. Jsem bláznivá, já vím...

Ale paradoxně se také bojím toho, že nakonec zůstanu úplně sama....

"Absolutní nula"

9. ledna 2018 v 13:00 | L. |  Téma týdne
Kdybych chtěla být moc patetická, tak napíšu, že já si právě připadám jako absolutní nula... zase jsem neudělala zkoušku...

Ale, rozhodla jsem se, že mě to nezlomí, toto ještě ne. Pořád ještě nejsem až tak zoufalá, abych se vzdala svého snu.
Jen ta absolutní nula je tak cynicky výstižná.

JO, píšu hladová, tak to berte v potaz. Ani najíst se nemůžu, nemám k nule daleko...
Ale SLÍBILA jsem, že půjdu na oběd s kamarádkou, co se za chvíli začne potit na zkoušce, a já své SLIBY plním.... no, i tématu předchozího jsem se dotkla...

Doufám, že odpoledne přijde lepší zpráva a já se přestanu cítit jako absolutní nula a posunu to jen na nulu :-D

óda na sprcháč

8. ledna 2018 v 20:40 | L. |  Básně
Nečekejte nějak závratnou poezii, mám zkouškové, takže prokrastinuju :-D


Došel mi šampon na kolejích,
co teď budu dělati,
po všech zkouškových peripetiích,
vlásky chci si umýti.

Hle, co to vidí oko mé,
sprcháč s vůní vanilky,
snad pro jedou se nic nestane,
když ho použiju na umytí své hlavinky.


Smrt přichází do Pemberley

4. ledna 2018 v 22:05 | L. |  Filmy


Právě jsem dokoukala druhý díl dvojdílné minisérie Smrt přichází do Pemberley. A jsem naprosto nadšená.

Všichni tady víte, jak moc miluji Jane Austen a vše, co se jí týká, takže když jsem v programu spatřila slovo Pemberley, okamžitě jsem zavětřila a nahrála si oba filmy. A moc se těšila, až budu mít čas si je pustit. Stalo se včera :-).

S mamkou jsme se koukly na první díl a můžu říct, že jsem se ani chvilinku nenudila.... příběh mě do sebe naprosto vtáhl a myslím, že Jane by se toto volné pokračování jejího "dítěte", jak o svých knihách říkávala, moc líbilo.

Film byl dokonalý, vlastně, oba dva....