Prosinec 2017

VIII.

31. prosince 2017 v 16:00 | L. |  Blbé kecy
Blíží se pomalu poslední hodina letošního roku a nástup toho nového a já mám chuť si trošinku zabilancovat....

Když se tak ohlédnu zpět, tento rok mi rozhodně více dal, než vzal, myslím, že jsem letos ušla velký kus cesty....

Začalo to už v lednu, kdy jsem ze všech sil bojovala a v únoru nakonec slavně zvítězila nad záludnou zkouškou a poznala jsem, že dokážu víc, než si myslím.... A snažím se na to nezapomínat.

Únor se nesl ve znamení klidu a plnění snů - klubový koncert UDG neměl chybu ;-). Také nový semestr mi přihrál vítr do plachet.

Popravdě, březen mi nijak zvlášť v hlavě neutkvěl, nemám pocit, že by se dělo něco zase tak zásadního.

To samé s dubnem, i když.... Sestřina plnoletost byl taky zážitek ;-).

Zato květen, máj, lásky čas, kdy hrdliččin zval ku lásce hlas byl jedním z přelomových měsíců..... Zkoušky nechám stranou, i když, musím se zpětně pochválit, že jsem je dala fakt dobře, rychle a většinu napoprvé....
Ale nastalo i jiné poprvé..
Jela jsem se seznámit s partou skvělých lidí..... a potkala jsem JEHO!
A uvědomila si, že tak, jak jsem se kdysi děsila toho, že neumím milovat, tak dokážu milovat celým srdcem a navzdory rozumu.
Jojo, je to tak, miluji ho, i když jsem si myslela, že už jsem to všechno překonala.... tak prostě je tam někde ve mě vkořeněný a něco ve mě mi na něj nedá zapomenout.

Červen se nesl ve znamení zkoušek a získání nové práce... a těšení se na tábor...

Červenec byl, mimo mé narozeniny, měsícem táborničení a nadějí a brigády.

V srpnu jsem málem dostala pusu, po 4 letech, ach jo... asi na ten okamžik budu ještě dlouho vzpomínat....

V září těšení do školy na spolužáky a nové bydleníčko.

Říjen se nesl ve znamení školních povinností a skloubení školy a dvou brigád.

V listopadu jsem pomalinku začala zápočtovat, o množství vypitého vína a punčů ani nemluvím.

A prosinec byl dost hektickým měsícem, spousta zápočtů, práce, nějaké ty pokusy udělat zkoušky, opět práce,
konečně také přečtení několika knih :-D, a po vánocích první ztráta práce. Dost šok.....

Ale celkově mi fakt rok 2017 víc dal než vzal, rozhodně jsem poznala spoustu nových lidí, získala pár přátel na celý život, opět poznala kouzlo lásky a hlavně, zůstala jsem zdravá (a čistá).....

Věřím, že příští rok bude nezapomenutelný v mnoha ohledech, přeji všem vám, co čtete můj blog, jen to nejlepší,
hlavně zdraví a optimismus a slibuji, že se pokusím být tady méně ufňukaná a brát život z té lepší stránky.

P.S.: Těšte se na pár blogerských změn ;-)

Krásný poslední den roku,


vaše beznadějná romantička Lenka


VII.

21. prosince 2017 v 11:30 Blbé kecy
Letos nějak nemohu přijít na kloub vánoční náladě. Úplně mě míjí.... je to tím, že jsem nebyla doma, když se peklo cukroví?
Nebo tím, že jsem ještě 19-tého jela na zkoušku, kterou jsem nakonec ani neudělala? Nebo jsem prostě už jen vážně tak dospěla, že mě to prostě nebere?

Vůbec nevím, čím to je, loni jsem třeba aspoň nadávala, že je všude tolik koled a kdesi cosi... Letos už to ani nevnímám...

Za chvíli mám jít zdobit stromeček, o půl třetí letím do práce prodávat šperky lidem, co na poslední chvíli budou shánět rychle rychle nějaký ten dárek - z toho je mi upřímně dost špatně. Ti zoufalci, co zjistí pár hodin před Vánoci, že vlastně své milované nemají čím obdarovat, a tak rychle popadnou kabát, vběhnou do pvního obchodu a PROSTĚ NĚCO KOUPÍ! Jen, aby koupili....


Nechtějí udělat radost, chtěji splnit "povinost"... a pak mě napadá, jestli to tak tehdy bral i on,.... věděl, že nenávidím růžovou, a co myslíte, dostala jsem RŮŽOVÉ NÁUŠNICE! Nebo byly původně koupené pro ni?
Tyto otázky mě napadají každý rok, tím spíš, když pracuji ve stánku se šperky a kolem vánoc balím jen balíčky pro pány či mladé muže, kteří kupují dárky svým drahým polovičkám....

Jsem cynická? možná.... možná už jsem jen děsně unavená tím idiotským stereotypem, ve kterém žiju.... ale vždy, když se pokusím nějak svůj život posunout, tak to zkrachuje.Ale o tom asi ani psát nechci....

Měla bych se pomalu nachystat, ve dvě musím jít do práce, dnes tam vážně nechci.... nejraději bych tam šla v pyžamu, ale to by asi fakt nešlo.... takže strávím hodinu před šatníkem, abych našla něco reprezentativního a alespoň trošinku navozujícího vánoční atmosféru, protože prostě proto, že....

"Na hraně"

4. prosince 2017 v 18:20 | L. |  Téma týdne
Řekla bych, že má zamilovanost se právě ocitá na hraně obsese.

Je normální, abych otevírala FB jen s tím, jestli náhodou ho neuvidím, že je online? Ne, ne abych mu napsala,
ale jen pro to, abych věděla, že prostě tam někde je.... Že postnu fotku, prostě proto, aby si všiml.....
a že si všímá.... to je taky další věc na hraně, proč ,do prčic, prostě vstávám s myšlenkou na něj, usínám s myšlenkou na něj..... a proč mi likuje fotky? jo, vím, že si protiřečím, ale on mě tak mate....

A mám strach, strašný strach, že už ho nikdy neuvidím, nebo, že se dozví, jak moc mi na něm záleží a že se mi vysměje,
i když mám malinkou naději, že mě přece jen nebere jako všechny... A vím, že bych se měla konečně vzpamatovat, ale ono to prostě pořád nejde, já se snažím, fakt, už mám i několik dnů po sobě, kdy na něj ani nepomyslím... ale pak to přijde znovu, je to jako tlaková vlna..... a následuje několik nocí, kdy se budím, jen aby se mi o něm přestalo zdát, protože mě to tak deptá.... a pak usínám s touhou, aby ke mě přišel alespoň ve snu ....

Je to asi trochu šílené, ale potřebovala jsem to ze sebe dostat, třeba mi bude zase chvíli hej.....
Chvíli, než budu mít zítra Českou literaturu 20. století, kde se prostě vše stočí ke vztahům.....