Říjen 2017

V.

23. října 2017 v 12:20 | L. |  Blbé kecy
Je tak jednoduchý schovat své skutečné pocity za chat....

Napsat ty tři jednoduché znaky a vykouzlit smajlíka, přestože vnitřně se cítíte úplně prázdní a sami.
Ale pokud to nenapíšete, nikdo to nezjistí....

Nikdo nepřijde na to, že jste sami, že potřebujete obejmout, pohladit, s někým si promluvit tváří v tvář...
že jste unavení z toho věčného martyria škola-práce-úkoly-domů-koleje-vlak.... že ale nemáte komu říct: Unavuje mě to, ale cítím, že kdybych přestala pracovat, tak přestanu tolik makat do školy a půjde to do kopru......

A když už si dovolíte se týden neozvat, protože prostě nemáte náladu na kecy typu: Vybrala sis to, bojuj!, tak jste zase ti špatní.....
Protože člověk, který nestudovat vš a nemá ani maturitu vám klidně napíše, že to moc hrotíte.... protože on neví, jaké to je....
a protože nejste schopni toto zkousnout, tak přicházíte o dalšího, s kým byste si mohli aspoň občas napsat... protože víte, že když se zeptá: Jak se máš? , tak nechce slyšet pravdu.... chce vidět tu banální větu: Díky za optání, mám se skvěle, co ty?....
A chce psát jen o svých problémech a nebo o totálních blbostech na kterých přece vůbec nezáleží.....
Já chci taky psát o svých probémech... ale zatím jen poslouchám...

Nepotřebuji politovat, jen jsem to prostě potřebovala napsat, a jak už jsem kdysi napsala: BLOG TO UNESE!

Švejk II.

22. října 2017 v 21:28 Knihy
Nemám pocit, že by v knize nastávala jakákoli hluchá místa, jak to u delších příběhů bývá obvyklé, děj skutečně skvěle plynul a já s napětím očekávala každý další díl audioknihy a když jsem ji nemohla poslouchat, alespoň jsem přemýšlela o tom, co jsem slyšela, konstruovala, jak by příběh mohl pokračovat a neskutečně se těšila, až si knihu zase pustím. Důkazem toho, jak moc mne kniha překvapila budiž mi fakt, že jsem po jejím doposlechnutí stáhla eknihu do čtečky a ještě jsem si ji přečetla, no a protože jsem stáhla všechny díly dohromady, nějak se stalo, že jsem pokračovala a čtu už druhý díl. Teda, číst jsem přestala, abych stihla i něco jiného, ale rozhodně mám v plánu celého Švejka dočíst, protože tento příběh byl mým osobním překvapením roku.

Dlouho se mi nestalo, abych přečetla knihu, vůči které jsem měla spoustu předsudků a byla jsem vůči ní od počátku zaujatá, a ta mě nakonec tak do sebe pohltila a donutila mě změnit názor. A Švejk, superarbitrovaný pro blbost, se všemi svými voříšky a reumatismem, mě donutil otevřít oči a přiznat si, že jsem skutečně ještě nepřečetla tolik, abych mohla s určitostí říct, která kniha se mi bude líbit a která ne, a to se považuji za skutečně velkou čtenářku.

Co se mi na knize skutečně líbilo, byl fakt, že pan Hašek pracoval na podkladu doložitelných historických událostí, viz.: 1. světová válka, zmínka o vraždě Elizabeth, atentátu na Ferdinanda D'Este…. V této souvislosti mi na mysli vytanul hospodský Palivec, komická figurka člověka, co si tak moc dává pozor na to, co říká a přitom je tak neskonale upřímně sprostý a jeho dokonalou hlášku: "Sraly na něj mouchy….". Samozřejmě, že všechny tyto mé vypíchnuté citace mnohem lépe vyzní v kontextu knihy, ale mě i teď, jak o nich píšu, vyluzují úsměv na tváři. A to je podle mě důkaz toho, že byla kniha skutečně dobrá a zanechala ve mně mnoho pozitivních emocí.

Švejk

22. října 2017 v 21:27 Knihy

Když mi byla přidělena kniha Jaroslava Haška, Osudy dobrého vojáka Švejka, popravdě jsem nebyla ani trochu nadšená. Švejka jsem měla zakódovaného jako nesmyslný film, na který nás nutila češtinářka koukat na gymnáziu. Ale audiokniha namluvená panem Kaiserem mě mých předsudků zcela zbavila. Už po první kapitole jsem byla přesvědčená, že si knihu nakonec i fakticky přečtu a že dám druhou šanci i filmu.

V knize není kapitola, která by mi, když nic jiného, alespoň nevyloudila na tváři náznak úsměvu. Jedna komická figurka střídala druhou, mou nejoblíbenější postavou se stal nejspíše nadporučík Lukáš. Samozřejmě, že budu mít příběh navždy spojený s charismatickým projevem Oldřicha Kaisera, ale nikdy nezapomenu také na spoustu dokonalých hlášek, "Věříte na nesmrtelnost duše? - Mohou se koňové dostat do nebe?", "Kdo je mrtvej, ať se mi do tří dnů nahlásí…" a přehršel dalších.
Kniha mi zpříjemnila několik dlouhých nudných směn v práci, cest domů i do školy. Jedinou její nevýhodou byla jistá nespolečenskost, kdykoli jsem knihu poslouchala v MHD, lidé po mě dost divně pokukovali, neb jsem se místy doslova tlemila od ucha k uchu.

POKRAČOVÁNÍ ZDE: