Pateticky romantický příběh

10. září 2017 v 19:30 | L. |  Kratší prózičky
Předem chci všechny upozornit, že následující příběh je smyšlený a nepopisuje žádné skutečné 
osoby ani události. Jak jsem již avizovala, procházím své staré sešity, kam jsem zaznamenávala
své myšlenky, a s některými jsem se rozhodla se vám svěřit.
Tento příběh vznikl již velmi dávno,
v září roku 2011, tudíž je poněkud patetičtější, sentimentálnější
a celkově nezralý. Ale rozhodla jsem se ho zveřejnit přesně tak, jak jsem ho původně napsala.
Doufám, že se bude líbit :-)


Na slunné pláži nedaleko Středozemního moře se náhodou potkali dva neznámí mladí lidé - muž a žena.
Či spíše chlapec a dívka. Oba na pláž přišli se stejným úmyslem - zapomenout na bolest.


"Smím si přisednout?," otázal se náhle hoch. Dívka pouze přikývla a dál hleděla do vln. "Jmenuji se Kryštof,"
usmál se na ni přátelsky. "Já jsem Tereza." Dál hleděla do moře. "Smím se zeptat, o čem přemýšlíš?" "O životě."
Dlouho potom seděli u moře potichu. Když přišel západ Slunce, tak najednou Kryštof něco ucítil.
Tereza mu mimoděk položila dlaň na ruku.
Teplý elektrický záchvěv někde uvnitř jeho těla.
"A co tu vlastně děláš ty?" zeptala se ho Tereza tiše. "Snažím se zapomenout." řekl s povzdechem. "Na co?"
"Včera večer mi má snoubenka řekla, že mě opouští. Jen tak, z ničeho nic. Samozřejmě jsem se zeptal: Proč?
Prve mi to nechtěla říct, ale potom se přiznala,že čeká dítě s jiným mužem. To mě zlomilo, a tak jsem tady,"
ukončil své vyprávění Kryštof. "A co ty?"
Tereza chvíli váhala, než odpověděla. "Opustil mě přítel, protože si našel jinou.
A taky jsem asi před měsícem přišla o dítě. Prý to byla holčička."
"Tak to je mi moc líto." Kryštof vůbec nevěděl, co říct. Navíc se Tereze po tvářích začaly kutálet slzy.
Kryštof dívku nesměle pohladil a nakonec objal. Náhle si uvědomil, jak moc je za tento večer vděčný.
Někde hluboko uvnitř něj vzplál nový oheň. S podivem zjistil, že už mu záleží jen na Tereze.
Utěšoval ji hodně dlouho a sám se sebou vedl tichý, krutý boj. Na jednu stranu chtěl být s Terezou stůj co stůj,
na druhou stranu se bál, že by to na ni mohlo být příliš brzy. Nakonec se rozhodl.
Otočil ji k sobě tváří a pomalu se k ní naklonil.
Jakmile se dotkl svými rty těch jejích, věděl, že se rozhodl správně.
Tereza ho bude hodně potřebovat a on jí chce být oporou.
Líbali se nekonečně dlouho.

Za půl roku stáli vedle sebe. V kostele. Kryštof se na Terezu nemohl vynadívat. Zářila štěstím.
V bílých šatech se rýsovalo těhotesnké bříško a oba už se nemohli dočkat na jejich malou Majdalenku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucienne Lucienne | Web | 10. září 2017 v 20:15 | Reagovat

To je krásné... :) Máš pravdu, je to trochu patetické a naivní, ale vzhledem k tomu, že jsi to napsala před šesti lety, to ani nemůžu vytknout, v tomhle věku to dělají všechny holky, včetně mé maličkosti. :D Ale je to moc hezky napsané a působí to krásně něžně. :) Pěkná práce.

2 ┼Eleanore Samanthe Lune┼ ┼Eleanore Samanthe Lune┼ | Web | 12. září 2017 v 14:22 | Reagovat

Krasne

3 Lenka Lenka | 12. září 2017 v 14:37 | Reagovat

[2]: dekuji za pismenka chvaly, moc me tesi, ze se libi :-)

4 Lenka Lenka | 12. září 2017 v 14:40 | Reagovat

[1]: Lucinečko, děkuji <3 ono něco z toho patosu je ve mě stále, víš proč, ale snad jsem se přeci jen trochu posunula... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama