Září 2017

Nevěsta Borgiů

29. září 2017 v 22:15 | Jeanne Kalogridis |  Knihy

ANOTACE:
Temperamentní Sancha Aragonská přijede do Říma po svatbě s nejmladším synem Rodriga Borgii, papeže Alexandra VI. Věhlasná dynastie Borgiů žije v okázalém přepychu a odddává se všem světským neřestem. Sancha se ocitne v síti vztahů utkaných z chorobné ctižádosti, touhy po moci, žárlivosti, zrady a zvrhlosti. Spřátelí se s překrásnou švagrovou Lukrécií, o které kolují pověsti, že své sokyně tráví. Nejpalčivěji žárlí Lukrécia na svého svůdného bratra Caesara. Proto když Sancha propadne jeho neodolatelnému kouzlu, musí své tajemství bedlivě skrývat. Mezi Borgiovými jí jde denně o život. Bude mít mladá žena dost odvahy i obezřetnosti, aby ji přelstila? Hrdinka má předlohu ve skutečné historické postavě, její dramatický příběh se odehrává v pompézních kulisách skvostné renesanční Itálie.

zdroj:https://www.cbdb.cz/kniha-52104-nevesta-borgiu

moje oblíbené meme z Facebooku

29. září 2017 v 21:20 Blbé kecy
Tak jsem se rozhodla trošinku netradičně přidat na blog i pár stažených fotek z Facebooku, konkrétně ze stránek https://www.facebook.com/JaneAustenCentreBath/?fref=ts a https://www.facebook.com/AllThingsJaneAusten/?fref=ts, což jsou tedy fanmade stránky zaměřující se na tematiku Jane Austen, kterou já tedy naprosto miluji, to jste si již jistě všimli :-)

Omlouvám se neangličtinářům, ale příspěvky jsou pouze anglicky a překládat je nehodlám ;-)
Snad se pobavíte, stejně jako já <3

Mějte krásné podzimní dny :-)


IV.

20. září 2017 v 18:30 Blbé kecy

Tak nám začal semestr, milí čtenáři!

(pokus o parafrázi Švejka :-D)

A tudíž se má aktivita na blogu asi krapet sníží, neb tolik požadavků, co se na nás za ty první tři dny navalilo, no to je prostě psycho, navíc budu muset začít řešit bakalářku, takže budu ráda, když se mi ještě tento měsíc povede dopsat připravovanou recenzi na knihu Nevěsta Borgiů,což je pravděpodobně na velmi dlouhou dobu kniha, která se naprosto netýká školy....

Takže vás milí čtenáři prosím o shovívavost, blogování mi chybí, ale kde vzít čas, a nekrást? Ve škole jsem sice teprve tři dny, ale už teď mám pocit, že mi ujíždí vlak a také chci vážně zabrat, abych měla vše co nejdříve z krku :-)

Mějte krásné podzimní dny,
snad se mi povede brzy urvat a postnout aspoň tu recenzi, protože kniha Nevěsta Borgiů mě skutečně dostala!!!!


B.R.


A proč vlastně ne?

12. září 2017 v 15:00 Téma týdne
Tuto otázku jsem v průběhu prázdnin slýchala po tři týdny témeř denně...
"A proč se vlastně NEuvolníš? A proč vlastně mu něco NEřekneš? A proč vlastně NEchceš pít? A proč vlastně si NEužíváš života?"
Pokládala mi ji stále dokola jedna a tatáž osoba a já se jí marně dokolečka snažila nějak taktně naznačit, proč prostě NE...

Proč prostě neřeknu chlapovi, co se mi líbí, že se mi líbí, proč nejsem uvolněná,
když vím, že mé děti z oddílu dělají neplechu,
proč se nepřestanu strachovat o těch osm malých dětí, které mám na starosti a mám za ně zodpovědnost,
proč prostě když cítím, že se mi z toho všeho alkoholu už chce brečet, to NEpřepiju, jak mi bylo razeno....

Na druhou stranu jsem díky těmto všetečným otázkám začala více přemýšlet o tom, zda se to, co říkám a jak se chovám shoduje s tím, co cítím uvnitř sebe. A s hrůzou jsem zjistila, že ne 100%....

Jo, jsem příliš starostlivá a zodpovědná,jo, možná se víc chovám už jako stará úča, než holka v nejlepších letech, jo, možná to je to, proč jsem pořád tak sama.... možná moje přílišná upjatost v některých ohledech prostě způsobuje, že od sebe lidi odháním, ale nejde o to, poznat někoho, kdo vás bude brát takové, jací jste?

Já přece nesním o nějakém pitomém princi na bílém koni, ale o někom, kdo si jednoduše bude vážit toho, jaká jsem a co všechno se mnou může prožít...
Odběhla jsem od tématu, co? Tak raději končím.....

Pateticky romantický příběh

10. září 2017 v 19:30 Kratší prózičky
Předem chci všechny upozornit, že následující příběh je smyšlený a nepopisuje žádné skutečné 
osoby ani události. Jak jsem již avizovala, procházím své staré sešity, kam jsem zaznamenávala
své myšlenky, a s některými jsem se rozhodla se vám svěřit.
Tento příběh vznikl již velmi dávno,
v září roku 2011, tudíž je poněkud patetičtější, sentimentálnější
a celkově nezralý. Ale rozhodla jsem se ho zveřejnit přesně tak, jak jsem ho původně napsala.
Doufám, že se bude líbit :-)

(NE)mocná touha

9. září 2017 v 17:30 Básně
Bojím se i těším
na naše další setkání;
věci, o kterých sním,
ruměnec do tváří mi vhání.

Říkával mi "mláďátko",
přesto ve mě dokázal vidět ženu,
půl roku se snažím cit v sobě udusit,
ale dnem i nocí toužím odevzdat se jemu.

I když vím, že by mne to zahubilo...

Kratší prózičky

8. září 2017 v 16:30 Kratší prózičky

Ahojky,

tak nějak jsem bilancovala a rozhodla se, že si opět dám šanci a pokusím se tvořit krom poezie i kratší prózu...
Takže se už brzy můžete těšit (nebo se hrozit :-D ) na mé starší texty, které prvně trochu poupravuji,
aby byly čitelné i po těch letech, a s postupem času snad začnu zpracovávat tu hromadu myšlenek, co mi proudí hlavou....

Doufám, že si novou rubriku užijete :-)

Zatím pa,
vaše B.R.
 

Panství Edenbrooke

1. září 2017 v 21:30 | Julianne Donaldsonová |  Knihy

ANOTACE:

Nedávno ovdovělý pan Daventry posílá svou krásnou a elegantní dceru Cecily do Londýna, aby tam během sezóny okouzlila co nejvíce mladých gentlemanů, zatímco druhou dceru, nezkušenou a naivní Marianne, zanechá v Bathu napospas nudě a nechtěnému nápadníkovi. Marianne by dala cokoliv za to, aby mohla opustit stísněné městské uličky, a pozvání na malebné panství Edenbrooke od staré rodinné přítelkyně jí zní jako rajská hudba. Namísto klidného rozjímání v přírodě ale bude muset čelit událostem, které její dosavadní život obrátí vzhůru nohama.
Cestou na Edenbrooke je její kočár přepaden lupičem. V hostinci, kam se se služkou uchýlí, se jí posmívá neznámý gentleman. Je donucena zpívat píseň o tom, že je dojičkou krav, a následně vyjde najevo, že oním drzým mužem je Philip Wyndham, syn majitelů panství!
Navzdory všem svým snahám ale Marianne nemůže popřít, že Philip je zábavný a někdy i docela milý. Zrovna, když se jejich křehké přátelství začíná prohlubovat, na panství přijíždí Cecily s hlavou plnou plánů, jak se provdat za syna Wyndhamových. Ustoupí Marianne své sestře, anebo svému srdci?

"Umění mlčet"

1. září 2017 v 17:48 Téma týdne
První, co mě napadlo bylo - jo, proto vznikly "blbé kecy".

Abych vám to vysvětlila, já mám období, kdy prostě sedím, mlčím a spokojeně poslouchám, co se děje kolem mě.
Toto období většinou trvá pár dnů až týdnů.
Ale aby byly misky vah vyrovnané, tak po tomto "období mlčení" logicky následuje období blbých keců.
Tedy období, kdy mám potřebu mluvit, s každým, o všem a jakýmkoli způsobem.

Třeba dnes, jeli jsme k dědečkovi, dlouho jsem ho neviděla, skoro půl roku, no a protože se za tu dobu, co jsme se neviděli, stalo opravdu mnoho (zkouškové, tábor, brigáda atd.), strašně jsem se těšila, až mu všechno povykládám...

Ale co čert nechtěl, děda měl povídavou a já se ke slovu vlastně nedostala, na školu se mě ani nezeptal,
to,že jsem byla tři týdny na táboře ho také nijak nezajímalo... a já mu přitom tolik toužila všechno říct....
A tak jsem se uchýlila k trošinku dětinské věci, a sice, že jsem mu občas skočila do řeči a snažila se na sebe upoutat pozornost.... samozřejmě mě to po dvou neúspěšných pokusech přestalo bavit, navíc mi to přišlo trapné, tak jsem raději seděla a mlčela....

A proto tady teď smolím tento článek, já vždycky byla více mlčenlivá, než povídavá, ale když chci někomu něco říct, tak se to pak ve mě mele, a já bych si tak povídala.... ale není s kým....

Tak si tu alespoň vyleju srdce vám....

Také mě napadá ještě jedna možnost, jak si odinterpretovat tento námět pro "Téma týdne", a sice, že umění mlčet úzce souvisí se zachováním tajemství.... a to, že jsem většinou taková mlčící-pozorující ze mě samozřejmě dělá ideální osobu, které se lidé chodí už od dob základky svěřovat.

A musím se pyšně přiznat, i když jsem se někdy tím, co všechno mi lidé nakecali, dostávala do dost komplikovaných životních situací (kamarádka miluje kluka, co ho miluje i druhá kamarádka, která s ním už i tajně chodí, apod.), tak jsem nikdy tajemství nevyzradila.

Ale to už asi sklouzávám někam, kam nechci, proto se pro dnešek s vámi rozloučím.

Mějte se fajn a snad někdy zase čau :-)
Vaše B. R.