"Rychle, rychle běží čas"

29. května 2017 v 22:59 |  Téma týdne
Krásné téma.

Když jsem před pár měsíci, konkrétně 18. 9. přijela do Olomouce a poprvé zůstala ve svém novém pokoji na kolejích přes noc, jako vždy jsem přemýšlela, co všechno mi nový (ha - tentokrát změna!!!) akademický rok přinese.
A jako vždy, když je mu konec, přestože ještě nemám úplně hotovo, začínám bilancovat.

Co mě naučil první rok na vysoké?

Rozhodně dívat se na literaturu naprosto novýma očima - kdo občas zabrousíte na můj blog, jistě jste si všimli, jak moc knihy miluji, i když teď nepostuji nijak často.
Novýma očima, očima budoucí paní učitelky, očima čtenáře, který si musí klást otázku, co tím vlastně ten autor asi chtěl říci?

Také mě naučil jistému druhu samostatnosti... ne, že bych nebyla samostatná již před nástupem na VŠ, ale bydlení na kolejích mě přeci jen ještě o stupínek vzdálilo od domova, na druhou stranu jsem si díky tomu uvědomila, jak krásný domov mi rodiče celých dvacet let budovali. Kolik jistot doma mám. (třeba že v lednici bude vždy něco, alespoň něco malinkého, co by se dalo sníst :-D - jo, píšu hladová :-D setrvalý stav během zkouškového... )

Vysoká mě naučila částečně i hospodařit s časem, přestože ne vždy se mi věci dokonale daří (například nyní - krásně prokrastinuji od dokončení seminární práce tím, že píši tento článek). Musela jsem si zvolit svůj vlastní režim, vytvořit si vlastní harmonogram a dodržovat ho.

Naučila mě trpělivosti, když jsem potřetí šla na zápočet, zoufalá a vyčerpaná, ale přesto rozhodnutá uspět (a uspěla jsem!).

A tento semestr mě naučil i tak nějak být flegmatičtější, řekla bych.
Stále mi dost záleží i na známkách, to mě škola asi bude odnaučovat dlouho - co to pleskám, známky kolem sebe (hopefully) budu mít až do důchodu, ale uvědomila jsem si, že opravdu nikoho nebude zajímat, jestli jsem zkoušku udělala na A, nebo na D... důležité je, uspět. A to se mi, zatím (a klepu třikrát na dřevo), docela daří.

A hlavně mě konečně naučila žít.
Já Ti děkuji - Pedagogická fakulto, že jsi mi přihrála do cesty lidičky, kteří mě naučili chodit do kina, přestože bych třeba mohla sedět na kolejích a depkařit, kteří mě podpořili v rozhodnutí koupit si lístek na koncert, který se koná v půlce pracovního týdne o půlnoci, přestože druhý den vstávám už v šest :-D.

Naučili mě nebát se objevovat nové a nepoznané, protože jsem si konečně uvědomila, jak rychle, jak strašně rychle běží čas, který nám je na této zemi vyměřen a že není dobré mrhat jím a trápit se zbytečnostmi....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucienne Lucienne | Web | 29. května 2017 v 23:13 | Reagovat

Jsme na tom všichni stejně, holka. Všichni depkaříme, všichni jsme najednou na vlastních nohách daleko od domova (někteří dále, než jiní :-D  :-D). Ale máš pravdu, první rok na vejšce je velikánská zkušenost. A nejlepší je, jak jsme se tam všichni našli :D
Super článek ;) :*

2 Lenka Lenka | 30. května 2017 v 5:28 | Reagovat

[1]: máš pravdu, je to vlastně úplně to nejvíc, jak jsme se tamm všichni našli. A dík <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama