Březen 2017

Rande naslepo

30. března 2017 v 21:39 Filmy
FOTO: StudioCanal Deutschland

Tak jsem včera po dlouhé době vyrazila do kina, teda, dlouhá doba - když nad tím tak přemýšlím,
co jsem na vysoké, do kina chodím nějak často, jen tento rok jsem byla asi po třetí/ čtvrté :-D
a minimálně ještě Krásku a zvíře chci letos stihnout ;-)

No, na film Rande naslepo jsem vyrazila opět s kamarádkou, a sice na popud maminky, která film
viděla již před týdnem a doporučila mi jej, že se mi bude líbit. A nesekla se.

Popravdě, můj první dojem byl - pane bože - to je NĚMECKÝ film... normálně je nevyhledávám,
mám raději anglické nebo americké komedie, ale pak jsem si řekla, že dám Němcům šanci a byla jsem
uchvácená.

Film rychle plynul, byl bez hluchých míst a hlášky měl skutečně povedené. Asi nebudu úplně spoilerovat,
když napíšu, že nejlepší byly samozřejmě hlášky týkající se slepoty hlavního hrdiny.

Jednou jsem se dokonce parádně lekla - ale to nebudu prozrazovat, pokud by článek četl někdo,
kdo film neviděl, protože v traileru myslím ona scéna není..
Každopádně - super oddechovečka v průběhu mnohem náročnějšího týdne,
než s jakým jsem počítala.
(fakt mě pobavila kámoška, co mě obdivuje, jak všechno stíhám, já mám pocit,
že nic nestíhám a just jsem šla do kina - že by PROKRASTINACE? :-D )

Příběh o mladíkovi, který se srovnává s novou životní situací - a sice náhlou slepotou - a rozhodně se nechce
vzdát svých snů. Příběh pevného přátelství dvou lidí, kteří by si za "normálních" okolností asi šli solidně po krku.
Příběh o nutné lži, touze bojovat a lásce na "první poslech". Příběh o pádech i vzestupech a obrovské vnitřní síle
člověka, který pro svůj sen udělá cokoli.

Nebyl to sice ten wow efekt, že bych film musela bezpodmínečně vidět znovu, ale až bude dostupný,
určitě se na něj ještě párkrát podívám ;-).

Romantika: 75%, humor: 100%, akce: 50%
suma sumárum: 75% ;-) to jde...
(Ha, na ČSFD má 79% - pro jednou jdou mé pocity z filmu docela s davem)

Setkání se spisovatelem Kahudou

28. března 2017 v 9:44 | Lenka |  Knihy
Minulé úterý neproběhlo jako všechna ostatní úterý tohoto semestru, neboť jsme měli možnost poslechnout si, co nám přijel říct pan Václav Kahuda. Popravdě, na přednášku se mi moc nechtělo, jednak jsem neměla nejmenší tušení, kdo onen pán bude - nebyl čas to zjišťovat, jednak mi už od předešlého dne nebylo nejlépe. Přesto jsem se rozhodla, že na přednášku půjdu a ani na okamžik jsem nelitovala.
Postarší pán, který vešel do učebny, mi byl na první pohled velmi sympatický. Jeho bezprostřednost mě okouzlila, a za chvíli jsem se přistihla, jak docela fascinovaně poslouchám vše, o čem mluví.
Musím uznat, že se opravdu snažil, abychom se jednak zapojili, jednak nenudili. Jeho postřehy a vtipné bonmoty ze školních let byly zábavné tak, že jsem po chvíli přestala myslet na svůj ne příliš dobrý fyzický stav.
Nejvíce mne zaujal, když začal mluvit o knihách a pocitech, které s sebou jejich psaní přináší. Tehdy jsem skutečně zbystřila, a přestože jsem si chtěla dělat poznámky, nakonec jsem na svou snahu rezignovala a spíše jsem se snažila vnímat slova, kterými vyjadřoval své myšlenky.
Co mě zaujalo asi nejvíc, bylo, jaký postoj zaujímal ke knížkám. Když prohlásil: "Knížky jsou svět", měl mě v hrsti, tak moc z duše mi mluvil. Pro mě osobně jsou knihy něčím, co mě obklopuje denně a kdo mě zná, ví, jak moc čtení miluju. Seberte mi knihy - zemřu! Tato slova naprosto vyjadřují můj životní postoj.
Když Václav Kahuda začal předčítat ze své knihy, snažila jsem se, jako vždy, si děj představit před očima a byla jsem hodně překvapená, že se mi to dařilo, neboť normálně nevyhledávám ani audioknihy, ani autorská čtení, nejraději si knihu čtu sama, v klidu, s dobrou kávou a nohama na stole. Přesto jsem se do děje plně ponořila, místa mi vyvstávala před očima a cítila jsem se, jako bych byla součástí děje, nestranný pozorovatel, jako v kině. Za což tedy patří panu Kahudovi velký dík, na chvíli jsem nemusela přemýšlet o spoustě školních povinností, ale bylo mi dovoleno snít a utéct do světa mimo realitu. V tu chvíli mě napadlo, že až sama budu učit, mohla bych se pokusit svým žákům také zprostředkovat podobný zážitek z knihy a na svůj imaginární seznam toho, čeho chci dosáhnout, nebo co se chci naučit, jsem si připsala: Začni číst nahlas.
Myslím, že to je ta správná cesta a chápe to mnohem víc lidí, než já - jen si vezměme projekt: Celé Česko čte dětem. To je naprosto famózní myšlenka, protože i ze své zkušenosti vím, že čtení dětem je čím dál méně časté, a přitom děti po něm tak touží. I já, když jsem nemocná, tak bych byla nejraději, aby mi maminka i v mých jednadvaceti letech četla pohádku před usnutím. Protože ten pocit souznění mezi dítětem a rodičem, případně žákem a učitelem, když jeden předčítá, to je něco nepopsatelného. Samozřejmě - musí být vybrána správná kniha, podle nálady, zdravotního stavu, životních zkušeností a samozřejmě i míry blízkosti vztahu mezi interpretem a posluchačem. Ale pokud se na tato kritéria bude brát ohled, kniha se vybere s citem a předčitatel k ní bude mít kladný vztah, myslím, že dokáže lásku k četbě velmi snadno předat mladším generacím, které, přestože si to nechtějí přiznat, velmi rády napodobují kohokoli dospělého. Tak proč ne knihomolskou učitelku češtiny a angličtiny s velkým snem? :-)

PŘEMÍTÁM

26. března 2017 v 5:00 Básně
Proč Tě od sebe odháním,
když v hloubi své duše vím,
že nechci, abys šel,
abys teď zmizel?

Možná za to může strach,
že nikdy nedozvíš se o mých obavách,
strach, že mé srdce je tak nestálé,
byť jen proto, že je zoufalé.

Mé tělo si zoufá nedostatkem něhy,
touze ukryté se rozevírají břehy,
aby mohla konečně vyplout ven
a já mohla zažít svůj splněný sen.

Ale přitom se bojím závazku,
byť jsem stvořena pro lásku,
bojím se, že jí neumím dost dát,
že bych mohla začít pouze brát.


Z LETNÍHO TÁBORA

19. března 2017 v 5:00 Básně
Jsem zmatená docela,
hlavou mi vrtá dokola,
jak moc jsem z něj vzrušená,
i když tak nezkušená.

Z náznaků jen jeví zájem,
jako na kočku a myš si hrajem.
Chtěla bych vědět jistě,
zda jeho úmysly jsou čisté.

Zatím však ani nevím, co chci já,
zda se mi to vše jen nezdá,
zda si opět jen něco nenalhávám
a jenom marně nedoufám.

LETNÍ SMUTEK

12. března 2017 v 5:00 Básně
Bolest stále nemizí,
stává se jen součástí života,
naděje však vítězí,
o nové zkušenosti jsem bohatá.

Snahy nemyslet na něžná objetí,
na pocit při stisku rukou,
city, který jsou už prožitý,
byť jen jednou, jen jednou.

KNIŽNÍ VÝZVA 2017 (2)

11. března 2017 v 13:09 | Lenka |  Knihy
51) Román o věrném přátelství Amise a Amila (Julius Zeyer) - 4. 6.
52) Maloměstský román (Terezie Nováková) - 10. 6.
53) Pohádky z naší vesnice (Vítězslav Hálek) - 1. 6.
54) Nevěsta Borgiů (Jeanne Kalogridis)
55) Milénium (Stieg Larsson)
56) Než jsem tě poznala (Jojo Moyes) - 30. 1.
57) Dědův odkaz (Adolf Heyduk) - 26. 1.
58) After You (Jojo Moyes)
59) Me Before You (Jojo Moyes)
60) Karla (Božena Němcová)
61) Perly rozumu
62) Evženie Grandetová (Honoré de Balzac) - 11. 4.
63) Pan Kaplan má stále třídu rád (Leo Rosten)
64) Manon Lescautová (Antoine François Prévost)
65) Nenasytná (Sylvia Day) - 12. 2.
66) Osvobozená (Sylvia Day) - 17. 2.
67) Zápisník jedné lásky (Nicholas Sparks) - 15. 2.
68) Jane Eyre (Charlotte Bronte)
69) Pride and Prejudice (Jane Austen) - 17. 2. (audiokniha); 5. 4. (paperback)
70) Tři sestry (Anton Pavlovič Čechov)
71) Postel plná růží (Lenka Lanczová) - 6. 3.
72) Hedda Gablerová (Henrik Ibsen) - 15. 3.
73) Král Lear (William Shakespeare)
74) Kupec benátský (William Shakespeare)
75) Domov loutek (Henrik Ibsen)
76) Lovcovy zápisky (Ivan sergejevič Turgeněv) - Smrt; Šafář; Dostaveníčko - 29. 3.
77) Revizor (Nikolaj Vasiljevič Gogol)
78) Evžen Oněgin (Alexandr Sergejevič Puškin) - 4. 4.
79) Paní Bovaryová (Gustave Flaubert)
80) Kreutzerova sonáta (Lev Nikolajevič Tolstoj) - 2. 5.
81) Šlechtické sídlo (Ivan Sergejevič Turgeněv)
82) Jáma a kyvadlo (Edgar Allan Poe)
83) Of travel (Francis Bacon)
84) The Flea (Donne)
85) Paradise Lost (John Milton)
86) Mack Flecknoe (Dryden)
87) Gulliver's Travels - book 1 (Jonathan Swift) - 7. 4.
88) Journal of the Plague Year (Daniel Defoe)
89) The Chimney Sweeper I, II (William Blake)
90) The Lamb (William Blake)
91) The Tiger (William Blake)
92) A Red, Red Rose (Robert Burns)
93) Ode on the Death of a Favourite Cat (Thomas Gray)
94) The rainbow (William Wordsworth)
95) Solitary Reaper (William Wordsworth)
96) The Clouds (Percy Byshe-Shelley)
97) The Rhime of the Ancient Mariner (Samuel Taylor Coleridge)
98) La Belle Dame sans Merci (John Keats)
99) Wuthering Heights (Emily Bronte)
100) Hard Times (Charles Dickens)
101) Vůně deště (Lenka Lanczová) - 12. 3.
102) U nás (Alois Jirásek)
103) Hra na maželství (Donna Carlisleová) - 16. 4.
104) Posedlost (Katherine Howeová)
105) Pýcha a předsudek (Jane Austenová) - 16. 6.
106) Zbožňuju Londýn (Lindsey Kelková) - 20. 6.

"Před usnutím"

6. března 2017 v 7:21 | Lenka |  Téma týdne
Dlouho se tu neobjevil článek s námětem - téma týdne. Částečně proto, že mě některá témata nazaujala a nechtěla jsem na silu nic psát, částečně proto, že začal nový semestr a snažím se makat od začátku, tak některá témata asi ani neregistruju...

Ale, stejně mám výčitky svědomí, protože před spaním nečumím do skript, neučím se nová slovíčka, nepřekládám knihu
do morfologie, ani nečtu knihy, které číst mám, ale opět jsem propadla kouzlu jednoduchých a romantických příběhů
Lenky Lanczové, které si před usnutím čtu, abych měla hezké sny :-D

Dělám to tak celý život, lehnu do postele, a buď si nějaký pěkný příběh vymyslím, nebo se začtu do oblíbeného románu.

A nebo se snažím vybavit si sen z předešlé noci, který chci, aby měl pokračování.

Stává se vám to taky? - Zdá se vám fakt super sen, strašně moc se nechcete probudit, a najednou zvoní budík?
Nepřáli jste si někdy sen přivolat zpět?

Já to tak dělám od puberty :-D, kdy se mi začlo zdát o tom, o čem čtu v knihách - chvíli jsem Jane Eyre,
chvíli Elizabeth Bennet, chvílí obyčejná holka s kupou starostí i radostí, jak je tomu v knihách Lenky Lanczové.

Párkrát se mi mým usilovným přáním a přivoláváním snu už stalo, že se mi skutečně "dozdál" do konce.
Je to vlastně taková moje osobní úchylka před spaním...

Jeje, já bych spala :-D

HŘÍŠNÝ TANEC

5. března 2017 v 5:00 Básně
Raz, dva, tři a čtyři,
pivota - otočit, raz - dva.
Vím, že mému vedení věří,
na parketu mohu být svá.

Tango, cha-cha, jive,
spolu jako jedno tělo,
máme slušný drive,
když zrovna se nám tančit zachtělo.

Důvěrně známý dotek dlaně,
na parketu jedině
ženské své tasím zbraně.

Ale až půjde do tuhého,
a touhu ucítím,
v náručí snad budu toho pravého.