Vybíjená

26. prosince 2016 v 20:20 | Michal Viewegh |  Knihy
Kniha, kterou jsem si přečetla na základě shlédnutí filmu, který mne svou nostalgií a srdcebolným příběhem "naprosto dostal".
Popravdě, kdybych si prvně přečetla knihu, asi by mne nijak nezaujala a na film bych ani nekoukla...
Ale já to neudělala a musím říct, jsem naprosto spokojená.
Kniha se mi se znalostí filmu mnohem lépe četla, nerušilo mě ani, že jsme si při čtení vybavovala postavy tak, jak mi je předložil film.
Docela skok, co? Já, zastánce knižních předloh, tu vychvaluji film :-P
Ale je to tak, jednalo se o mou druhou "Vieweghovku", hned po Báječných létech, které jsem také prvně viděla,
a až poté četla.
Možná je pro mě Viewegh přeci jenom víc koukatelný, než čitatelný, přesto, ještě jsem nezkusila přečíst Účastníky a oba Romány, takže se těším, až si přečtu i tyto další knihy.
Kniha mne nezklamala, ale ani nijak nepřekvapila ( o Karlovi jsem věděla, protože jsem si knihu před koupí přeci jen vygooglovala).
Možná, možná prostě do čtení Viewegha potřebuji dorůst? Nedokáži definovat, co ve mně probouzí...
Je to nostalgie, co teď cítím? Během čtení mi bylo "fajn". Nebo, já nevím, nesnáším, když jsem zmatená podočtení knihy... Je mi líto, že můj článek asi opět nemá hlavu, ani patu....

Nemáte někdo s tímto pocitm při čtení Viewegha zkušenost? Nebo už mi úplně přeskočilo?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama