Prosinec 2016

Mariana

29. prosince 2016 v 14:18 | Susanna Kearsleyová |  Knihy
spoiler!!!

ANOTACE:
Poutavý román o osudech dvou žen, které se i přes propast času neoddělitelně spojily.
Julia Becketová věří na šťastná znamení. Když se stěhuje do Greywethers/ Šedivce, nádherného starobylého domu ve Wiltshiru, tuší, že za tím nebyla jen náhoda.
Místní obyvatelé jsou milí a přátelští, a především jeden pohledný mladý soused Julii přitahuje,ale pod povrchem obyčejného života ve starém domě cítí přítomnost dávné, zapomenuté tragédie.
Brzy se dozví, že před tři sta lety žila dívka Mariana, jejíž osud je podivně spjatý s jejím...
(Romány a romance; Novinky z nakladatelství Ikar a KNIŽNÍ KLUB, www.bux.cz)

Julii Becketovou ten dům přitahoval jako magnet. Odjakživa věděla, že jí jakýmsi zvláštním způsobem patří, a nenadálé dědictví jí umožnilo si překrásné staré stavení na anglickém venkově koupit. Sousedé jsou přátelští a v okolí se vyskytují hned dva zajímaví muži; zadumaný Skot Iain a majitel panství Geoff de Mornay. Julie má však neurčitý dojem, že zde na ni čeká ještě něco jiného.
Začne to siluetou muže na koni, kterého Julie vídává u kraje lesa. Jednoho dne nečekaně prostoupí závojem času a na okamžik se stane Marianou, mladou dívkou, která ve stejném domě žila před třemi sty lety. Mariana živoří v područí panovačného strýce, ale její svobodné srdce je přitahováno k Richardovi de Mornay z nedalekého zámku. Juliiny cesty do minulosti jsou stále častější a ona je nedovede kontrolovat; osud Mariany je svázaný s jejím. Ale jaký to má všechno význam? Je snad na Julii, aby dopověděla příběh lásky a tragické ztráty, který započal už tak dávno?
(PŘEBAL KNIHY)

Susana Kearsley

- kanadská spisovatelka
- kromě historických románů píše i klasické detektivky, které vydává pod pseudonymem Emma Cole
- vystudovala politologii a pracovala jako kurátorka v muzeu
- hned její první román Mariana získal Cenu Catherine Cooksonové a byl vydán v mnoha jazycích
- napsala celou řadu úspěšných romanticko-historických knih, zasazovaných nejčastěji do Anglie a Skotska

MÉ DOJMY:
Po dočtení knihy jsem jen vydechla - pane bože.... věřící odpustí, ale tak silný mám z přečtení zážitek.
Knihu jsem si koupila k vánocům, ale ani ve snu by mě nenapadlo, jak silný příběh se pod tím nááádherným přebalem skrývá.
Jakmile jsem se pustila do čtení, příběh si mě hned podmanil, a to nejen tím, že se odehrával v mé milované Anglii.

Vlastně nedokážu definovat, co jsem při čtení cítila, možná, že jsem se skutečně chvílemi stávala hlavní hrdinkou, popřípadě Marianou? :-) Zpočátku jsem sice tak nějak tušila, že by tím hlavním a jediným mužem měl být Iain, ale popravdě, hned, jakmile se na scéně objevil Geoff jsem mu totálně ale totálně propadla a opět pro mne kniha skončila dost nesprávně :-/
Já si totiž už dlouhou dobu všímám, že při čtení nových, moderních knih (myšleno ne klasiky...) si většinou oblíbím k hlavní hrdince právě toho partnera, se kterým nakonec stejně neskončí.
A pak jsem vždy trochu zklamaná :-D

Ale strašně se těším, až knihu znovu přečtu, a to jsem ji dočetla ani ne před hodinou :-P
Příběh se totiž čte úplně sám, jen jsem s napětím očekávala, kdy se hlavní hrdinka opět propadne do minulosti, prostě jsem se opět na chvíli stala Julií a plně si vychutnávala nový krásný svět....

A teď jsem zpět v realitě, smolím tento článek a doufám, že alespoň někoho navnadí, aby si tu knihu také přečetl.
Protože - děcka, ta za to fakt stojí!!!!!!

Vybíjená

26. prosince 2016 v 20:20 | Michal Viewegh |  Knihy
Kniha, kterou jsem si přečetla na základě shlédnutí filmu, který mne svou nostalgií a srdcebolným příběhem "naprosto dostal".
Popravdě, kdybych si prvně přečetla knihu, asi by mne nijak nezaujala a na film bych ani nekoukla...
Ale já to neudělala a musím říct, jsem naprosto spokojená.
Kniha se mi se znalostí filmu mnohem lépe četla, nerušilo mě ani, že jsme si při čtení vybavovala postavy tak, jak mi je předložil film.
Docela skok, co? Já, zastánce knižních předloh, tu vychvaluji film :-P
Ale je to tak, jednalo se o mou druhou "Vieweghovku", hned po Báječných létech, které jsem také prvně viděla,
a až poté četla.
Možná je pro mě Viewegh přeci jenom víc koukatelný, než čitatelný, přesto, ještě jsem nezkusila přečíst Účastníky a oba Romány, takže se těším, až si přečtu i tyto další knihy.
Kniha mne nezklamala, ale ani nijak nepřekvapila ( o Karlovi jsem věděla, protože jsem si knihu před koupí přeci jen vygooglovala).
Možná, možná prostě do čtení Viewegha potřebuji dorůst? Nedokáži definovat, co ve mně probouzí...
Je to nostalgie, co teď cítím? Během čtení mi bylo "fajn". Nebo, já nevím, nesnáším, když jsem zmatená podočtení knihy... Je mi líto, že můj článek asi opět nemá hlavu, ani patu....

Nemáte někdo s tímto pocitm při čtení Viewegha zkušenost? Nebo už mi úplně přeskočilo?


"Kdybych se rozhodla jinak..."

26. prosince 2016 v 13:32 | Lenka |  Téma týdne
Bude tomu již mnoho let, kdy jsem učinila rozhodnutí, kterého dosud částečně lituji.
A vše začalo tak nevinně... jenže od té doby mám pocit, že prostě nedokáži milovat, že jsem jen mrcha, která by sobecky brala, a mám strach zkusit to znovu. Protože mě zlomil.

Často si říkám, kdybych se tenkrát rozhodla sednou na bus, místo toho, abychom si jen psali "zamilované" zprávy, a prostě za ním přijela, třeba by mi došlo, že to stojí za to, pokusit se prostě dávat a dávat...

Kdybych se rozhodla, že počkám ještě týden... třeba bych teď byla šťastně zadaná a zbavená veškerých svých pochyb...

Třeba bych se necítila jako malá holka, nebyla bych v životě tak ztracená, jako si občas připadám....
Zase docela depka, sorry, ale jednou píšu blog, tak budu psát za sebe a nebudu nic stylizovat.

Šťastné a veselé....

POHRDÁNÍ

25. prosince 2016 v 5:00 Básně
Nezbývá mi pro Vás jiný cit,
než hořké pohrdání,
když Vás vidím,
mám ono neblahé nutkání...

Nemohu pomoci svému srdci,
které tu zášť neumí překonat,
naplnilo se mi pohrdáním, KRUCI,
i kdybych Vás chtěla milovat.

Pouhý zvuk Vašich hlasů,
nahání mi žluč do srdce,
kde jsou okamžiky těch časů,
kdy jsme se věrně drželi za ruce...

PLATONICKÉ LÁSKY

18. prosince 2016 v 5:00 Básně
Maj' svůj půvab - první vášně,
o kterých sníme, jen co se zhasne.
Nikdy se neztratí, nemohou bolet,
pokud svému srdci umíme velet.

Musí nám dojít, že jsou sice krásný,
ale jejich naplnění, tak to už bývá vzácný.
Jsou to idoly milionů ženských srdcí,
žádná by neřekla: "Toho už nechci!"

Pomáhají překonat milostná zklamání,
některým srdcím vyléčí milostná strádání.
Často se neztrácejí ani s první reálnou láskou,
do světa fantazií každou noc nás zvou.

Navzájem nežárlí a o domělý cit se podělí,
zřídka se stává, že by byli nesmělí.
Splní i nejtajnější touhy každé ženy,
na nic se neptají a jsou plné něhy.

Jednou se vytratí, když už není jich třeba,
každá přec' jen chce mít reálného chlapa v posteli.

Filmový den

11. prosince 2016 v 19:47 | Lenule |  Filmy
Ahoj,
tak jsem zase po nějaké té době byla v kině (bože, miluju kino :-D), neb se maminka rozhodla využít toho, že dnes byly všude akce, a tudíž lístky v kinech byly nechutně levné.
Šli jsme do Nové Karoliny do toho jejich kina (název jsem zapomněla, jen jsme vylezli ze sálu :-P) a za 70,- za lístek jsme teda shlédli hned dva filmíky.

I.) FANTASTICKÁ ZVÍŘATA A KDE JE NAJÍT
Když mě má drahá mladší sestra lanařila, ať s ní jdu znovu na tento film (viděla ho při předpremiéře), popravdě jsem byla šíleně skeptická a do kina jsem se nakonec vydala jen proto, že mamča prostě koupila tři lístky.
A jak už to tak bývá, když od něčeho nic moc neočekáváte, buď vás to totálně znechutí, nebo nadchne. Jsem ten druhý případ..
Nemusela bych na ten film jít podruhé, ale... jsem ráda, že jsem ho viděla.
Pro ty, kdo film viděli, musím se přiznat, že Jacoba jsem si oblíbila mooc a při té scéně, kdy si nechal vymazat paměť jsem měla co dělat, abych nezačla bulet....

Tak asi tak,fakt super oddych v období zápočtů a zkoušek a film mě navíc i příjemně překvapil.

https://www.google.cz/search?q=fantastick%C3%A1+zv%C3%AD%C5%99ata+a+kde+je+naj%C3%ADt&client=firefox-b&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwi14tyj4-zQAhXEDCwKHWvAD54Q_AUICCgB&biw=1708&bih=749&dpr=0.8#imgrc=-gjaz1CrY3oSFM%3A

II.) ANDĚL PÁNĚ 2
Tak, a na tento film jsem se naopak neskutečně těšila od chvíle, kdy jsem viděla trailer.
Naprosto mě nezklamal, měla jsem občas co dělat, abych se smíchem nepočůrala a zachovala si puc dámy, ne vytlemeného koně :-)
Naprosto pohodový příběh, spousta gagů, i když, jak mamka po filmu poznamenala, některé skutečně nebyly vhodné pro dětská ouška, ale co mě pobavilo, že při úvodní scéně se sv. Martinem se i dětičky v předních řadách mile chichotaly vtípku o vínu, ony nejsou úplně nevnímavé, že :-)
No, dokonalá dvojice prostě funguje, Uriáš byl po čertech k sežrání a Petronelek zase andělsky patlalský, jak to umí jen on.
Šla jsem si do kina pro potěchu pro srdce a tu jsem skutečně dostala....
Jediné mínus - paní Bílá si ten zpěv ke konci mohla odpustit, nic proti ní, je to velká dáma, ale pro mě tím naprosto zkazila celý závěrečný povznášející pocit. ale proti gustu, třeba jsem jediná, které to přišlo nemístné....
Vážně vřele doporučuji, pokud se vám líbila jednička, dvojka jí směle sekunduje, možná bych řekla, že mi přišla ještě lepší, než první díl...

Určitě se ráda podívám znovu :-)

https://www.google.cz/search?q=fantastick%C3%A1+zv%C3%AD%C5%99ata+a+kde+je+naj%C3%ADt&client=firefox-b&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwi14tyj4-zQAhXEDCwKHWvAD54Q_AUICCgB&biw=1708&bih=749&dpr=0.8#tbm=isch&q=and%C4%9Bl+p%C3%A1n%C4%9B+2&imgrc=JQKDAj8TUNzIzM%3A

STRACH

11. prosince 2016 v 5:00 Básně
Bolest i láska pominuly,
vzpomínky barevné vybledly.
Ten cit teď nedokáži definovat,
bojím se, že neumím milovat.

Snad jsem si s ním krutě pohrála,
nakonec jsem vnitřní boj svůj prohrála.
Myslela jsem, že mi zasadil krutou ránu,
nečekala jsem, že tak brzy vstanu.

Zakazuji si na něj myslet,
a celkem se mi to daří,
ale myšlenky na lásku
mé snahy maří.

Ten boj je asi součástí života,
doufám, že tu krásnou lásku mám stále před sebou,
ale mám strach, že neumím milovat,
milovat a být celým mým srdcem s Tebou.

NELZE

4. prosince 2016 v 5:00 Básně
Největší má chyba,
kterou si teď vyčítám,
byla ta krátká prchavá doba,
kdy na schodech jsi stál,
proti mě a sám.

A já v tu chvíli
- bohu žel -
ještě neměla jsem tušení,
že bys jen tak odešel,
definitivně a bez rozloučení.

Tolikrát v životě jsem si přála vrátit čas,
abych mohla své činy napravit,
a stále - znovu a zas -
bych si přála se s Tebou rozoučit.