Listopad 2016

"After all this time?"

28. listopadu 2016 v 14:39 | Lenushka |  Téma týdne
...ALWAYS...

Mám to hodit celé anglicky? Ne, raději ne, ajiny si užiju dost ve škole....
V souvislosti s tímto tématem týdne mě napadla Jana Eyrová - moje láska
Kniha, u které na konci, když (SPOILER!!!!!!!) se Jana vrátí k Edvardovi, vždycky bulím....
Jediné, co mě mrzí, že jsem svůj výtisk kdysi půjčila osobě, o které jsem si myslela, že je má přítelkyně a ke knihám má stený vztah, jako já - čili téměř posvátný. No, neměla, a když se mi kniha po čvtrt roce vrátila, ušmudlaná od čokolády a bůhvíčeho dalšího, byla jsem v takovém šoku!!! No, vybuchla jsem, "moje Janička", tak pošpiněná :-( S dotyčnou jsem přerušila veškerý kontakt, když jsem si dovolila podotknout, že v takovém stavu kniha při půjčení nebyla, odvětila: "Obsah je stejný, tak co řešíš?" - pro mě poslední kapka...

Tak asi tak.

Jinak, zpět k tématu, prostě, tento špinavý výtisk má stále místo v mém srdci, ale přemýšlím, že si udělám radost a k Vánocům si koupím novou, čistou, voňavoučkou verzi....

Otázkou je - co s tím původním výtiskem? Přece nemůžu Janu Eyrovou, byť totálně poničenou, hodit do koše, no ne?

Tak mě napadá, řešil někdo podobné dilema? Zničená kniha, při jejímž čtení vám je téměř fyzicky nevolno z toho, jak někdo mohl, ale nedokázali jste ji vyhodit?

Poradí mi někdo? Já prostě nemůžu, nemůžu :-(
After all this time?... Always....

LÍTOST

27. listopadu 2016 v 5:00 Básně
Vím, že je to má chyba,
chtěla jsem toho moc,
snad Ti na mě už nesejde,
měsíc je dlouhá doba.

A mě asi nic jiného nezbývá,
než překonat tu citovou noc,
pokusit se věřit, že se někdo najde,
abych mohla opět říkat: "já a ty, my oba".

Věřit a začít znova!

V KŮŽI VÁZANÉ

20. listopadu 2016 v 5:00 Básně
Popisují krásný svět,
ve kterém každý chtěl by žít,
jednou jedinkrát knižní postavou být,
složené jsou z mnoha vět.

Závisti nepropadají,
každému, kdo se alespoň pokusí,
pár stráneček okusí,
své přátelství mu dají.

Pak přijde nečekaný zlom v srdci,
svou existencí tě obšťastní,
stanou se nedílnou součástí života,
součástí krásnou já rci.

(KNIHÁM, KTERÉ MILUJI)

SOBEC

13. listopadu 2016 v 5:00 Básně
Lhala jsem sobě,
ale především Tobě.
Ublížila jsem nám oboum...

Ale tys mi taky ublížil,
řešit ses to nesnažil.

Nechal jsi mě jít,
za to ti patří dík!

Jen si říkám,
jestli jsi vážně zůstal sám...

(DEN PO ROZCHODU)

Já a pan Darcy

12. listopadu 2016 v 10:37 | Alexandra Potter |  Knihy
Dlouho jsem nepublikovala článek s "recenzí" na knihu. A v rámci mé nové opětovné závislosti na Jane Austen se s Vámi chci podělit o své dojmy z knihy "Já a pan Darcy" Alexandry Potter.
Kniha mne v knihkupectví kdysi zaujala jednak názvem, jednak nádherným přebalem, a tak jsem tak dlouho žadonila, až mi ji mamča koupila a já se těšila, že ji dostanu k Vánocům. Shodou okolností mamka dárek tak kvalitně schovala, že kniha byla nalezena až v půlce února, tak jsem ji dostala ke svátku :-)

Kniha sama o sobě je dokonalým relaxačním čteníčkem pro dívky/dámy, které milují Jane Austen. Ty, které jí nepřišly na chuť, pravděpodobně neosloví ani tato kniha.
Než jsem si knihu přečetla, zkoukla jsem na netu pár recenzí a byla nadmíru spokojená. Kritiky byly opravdu otřesné, takže jsem měla jistotu, že se mi dílko líbit bude a zcela mu propadnu.

A skutečně, knihu jsem četla tuším během jarních prázdnin a do dnes si vybavuju, jak jsem ležela v obyváku na gauči, měla už příšerný hlad, protože byl pomalu čas oběda, ale nebyla jsem schopná knihu odložit a jít si pro něco na zub :-D

Kniha mi obsahem dokonale sedla, je lehká, hravá, vtipná a poukazuje na to, že potkat takového pana Darcyho skutečně z přelomu 18. a 19. století by asi nebylo tak úplně růžové, jak se na první pohled může zdát....

Samozřejmě, kdybychom žili v tom 18.-19. století, bylo by to boží, ale ve století 21.? :-D
Ne! Za to jsem knihu chvilinku nesnášela, ale nakonec jsem si řekla, že je vlastně dobře, že mi otevřela oči....

Stále sním o tom svém panu Darcym, ale už se mi nezobrazuje jako ten strohý pán, s kotletami, v dlouhém kabátě a košili s vázankou.... Vzal na sebe podobu obyčejného kluka, co by mi podržel dveře, pomohl do kabátu, šel se mnou tancovat....

Jo - jsem prostě beznadějná romantička ;-) :-P
Taakže, pokud se chceš uvolnit, zasmát a trochu zasnít, kniha je jako dělaná pro tyto sychravé dny ;-)

"You-Know-Who"

7. listopadu 2016 v 13:58 | Lenka |  Téma týdne
No, každý asi ví, kam mířím anglickým překladem tématu týdne, ano - k Harry Potterovi.
Nepředpokládám, že bych byla jediná, koho to napadne, ale nikdo jiný jistě nemá Harryho kolem sebe imrvére :-)
Hned vysvětlím, já jsem sice generace, která na Harrym vyrostla, ale moje mladší sestra to sledovala se mnou, když tomu ještě úplně nemohla rozumět, do filmů se zamilovala, časem si přečetla i knihy a teď, když už je starší, tak o něm v jednom kuse mele.

Pokojík ve stylu Nástupiště 9 a 3/4, každou chvíli slyším z jejího notebooku tu notoricky známou znělku.....
Ale, na druhou stranu, taky se ráda občas podívám a nestydím se za to, že jsem knihy četla i viděla všechny filmy....
Ale když mi o něm začala kecat i doktorantka na přednáškách a literaturu nám vysvětlovala skrze něj a jenom něj, prskala jsem a skřípala zuby....... teď už se to trochu vyklidnilo, i když, uvidím zítra, jestli jsem to právě nezakřikla....

Jo, a abych se vrátila k tomu Voldemortovi - mohla bych do toho trochu zapojit i téma týdne : Kdyby se dějiny odehrály jinak.... Kdo z vás ví, že Neville Longbottom se narodil ve stejný den jako Harry a Voldemort se tudíž musel jakýmsi způsobem rozhodnout, který z nich by mu přinesl větší nebezpečí? Nebylo by půvabné, kdyby se celá serie jmenovala : Neville Longbottome? Asi ne, nemá to ten zvuk, co? No, ale je to tak....

POHLED DO MÉHO NITRA

6. listopadu 2016 v 5:00 Básně
Až se mé srdce na půlky rozdělí,
vzpomínku na minulost vybělí,
štěstím mě naplní nový pocit.

Až k Tobě lehce kráčet budu,
své srdce ani rozum nevystavím bludu,
slovo LÁSKA sladce zní.

A každou vteřinou mi chybíš víc,
mnohem víc, než se odvážím říct,
jen s Tebou jsem opět celá.

Přesto trochu strach mám,
protože tys' předtím nebyl sám,
strach z toho, že je vše nové.