Srpen 2016

"První vzpomínka"

28. srpna 2016 v 16:56 | Lenka |  Téma týdne
Bude to krátké, stručné a výstižné.
Původně jsem na toto téma článek ani psát nechtěla, ale dnes se mi stalo něco, o co se s Vámi podělím.
Rozešli jste se s někým někdy po netu? Nedělejte to. Já to udělala.... a dlouho jsem se z toho nemohla vzpamatovat....

A teď k tématu - byla jsem dnes v práci a potkala jsem po třech letech a poprvé od rozchodu svého bývalého.
Uklízela jsem si, vše bylo ok a najednou mě někdo pozdravil.... byl to on, byl to jen zlomek minuty, než zase odešel s rodinou a nejspíš novou přítelkyní, ale mě se okamžitě vybavila první vzpomínka na to, jak jsme se potkali, potom jak jsme chodili na rande....

Zadepkovaný celý den, myslela jsem, že jsem se z toho dostala... rok jsem byla psychicky připravená se s ním potkat a odbýt si to ostré bodnutí....ale my na sebe dva roky nenatrefili... až dnes....

aspoň to mám za sebou.... i s dvouhodinovým hysterickým pláčem, kdy jsem si asi krom pověsti bosé prodavačky (o tom až mi bude psychicky líp a budu vyrovnaná...) vydobyla i pověst bosé ubrečené prodavačky...

ještě, že už se mé angažmá chýlí ke konci, jdu už jen na jednu směnu a končím....

asi to nemá hlavu a patu, ale ten zážitek byl tak silný, že ho stále vstřebávám.....

ČEKÁNÍ NA LÁSKU BLÁZNIVOU

28. srpna 2016 v 5:00 Básně
17. rok pomalu plyne,
naděje krásná hyne.
Doufá dlouho dost,
k citům svým staví most.

Čeká na lásku bláznivou,
divokou, nezkrotnou, ohnivou.

Prázdné místo v hrudi,
v slzách se ráno budí.
Plamen vášně a touhy,
stravuje ji dva roky dlouhý!

Čeká na lásku bláznivou,
divokou, nezkrotnou, vášnivou.

Ve snech žije stále,
strádá - má namále.
Realitu odvrhuje,
potají ji obdivuje.

Čeká na lásku bláznivou,
divokou, nezkrotnou, hřejivou.

Jane Austen

26. srpna 2016 v 7:47 | Lenka |  Knihy
Konečně jsem dočetla poslední z šestice nejvýznamějších románů jedné z nejvýznamějších britských spisovatelek přelomu 18. a 19. století, a proto jsem se rozhodla se s Vámi opět podělit spíše o mé dojmy z četby a názory na konkrétní díla, než na nějaké sáhodlouhé čtenářské deníky, i když pro přiblížení mých názorů možná sem tam zabruslím k popisu děje ;-)

KNIHY JANE AUSTEN:

1) Pýcha a předsudek
- no, první co mě napadlo, bylo: Co dodat?
- nesmrtelná klasika, na mnoha školách (bohužel ne na mojí bývalé) dokonce povinná četba
- jedná se o první knihu Jane Austen, kterou jsem přečetla, asi když mi bylo 14, možná 15 let
- pro mě osobně je to ta nejnepředvídatelnější kniha na světě, protože ačkoli jsem ji četla bezpočtukrát, stále při jejím čtení objevuji další a další drobnosti, kterých jsem si třeba během předchozího čtení prostě nevšimla...
- příběh Lizzie a pana Darcyho mi stále přináší stejné potěšení, jakého se ženám dostává při čtení milostných knih
- filmové adaptace ( britská z roku 1995 a britsko-americká z roku 2005 ) jsou jedny z mých oblíbených filmů


2) Rozum a cit
- popravdě, mé nejméně oblíbené dílo
- nejsem si jistá, jestli jsem knihu nečetla až po Mansfieldském panství, ale zcela určitě jsem ho viděla jako druhé filmové zpracování Janiných knih ;-)
- příběh jsem četla několikrát, a nakonec si oblíbila i Marrionne i Brandona
- možná si knihu ještě před nástupem do školy znovu připomenu, ale dozajista vím, že jsem ji četla v patnácti (což už je nějaký ten pátek), večer před závěrečným zkoušením z chemie a nemohla jsem se od ní odtrhnout, takže jsem ji nakonec vlastně přečetla za dva večery (číst jsem začla už ten předchozí... :-D)
- filmová adaptace mě neurazila, ale ani nenadchla, a to samé bych řekla o knize, prostě příjemná oddechovka, ale nic
ohromujícího... (jenže, co překoná legendárního pana Darcyho, že :-D)

3) Mansfieldské panství (sídlo)
- dva názvy uvádím, protože překladatelé nejsou s to se dohodnout, a tak jsem nejdřív četla Mansfieldské sídlo a když jsem si chtěla koupit jeden výtisk domů, tak se mi v knihovničce objevilo Mansfieldské panství :-D
- příběh Fanny Price pro mě má své hluboké kouzlo, ale musím se přiznat, že ani jedna filmová adaptace se mi nelíbila..
- ta z roku 1999 je sice hezká, ale hlavní mužský hrdina je přece dokonalý pan Knightley z Emmy (více níže), což je u těchto adaptací na škodu, myslím, že Edmunda dost dobře mohl hrát jiný herec, nebo si posléze v roce 2009 měl režisér vybrat jiného představitele pro roli pana K.
- ta z roku 2007 má zase naprosto nesympatickou jak hlavní hrdinku, tak představitele vlastně všech rolí, je tam příliš zdůrazněna knihou pouze lehce naznačená erotická scéna (naprosto nevhodné pro adaptaci Jane Austen!!!) a není český dabing - ne že bych neuměla anglicky, ale aspoň pro srovnání....

4) Opatství Northanger
- román o psaní románů, takto bývá tato kniha charakterizována a já se s tím ztotožňuji
- přestože příběh dobře plynul a knihu jsem měla přečtenou velmi rychle, strašně mi tam neseděla ta ponurá atmosféra (možná jsem se až moc vciťovala do hlavní hrdinky), a dost jsem se při čtení i bála, což je pro Jane neobvyklé
- myslím, že bych si knihu měla přečíst asi ještě jednou, třeba jí přijdu na chuť, ale za mě je to z románů ten nejslabější
- film mě mimořádně tedy bavil mnohem víc, než kniha

5) Emma
- možná právě vede v mém srdci i nad Pýchou a předsudkem
- k této knize jsem přistupovala velmi zlehka a dlouho jsem si ji ani nechtěla přečíst, protože když jsem si zjistila, o čem vlastně je, tak jsem si říkala, že takovou blbost snad ani číst nebudu
- potom jsem si v návalu jakéhosi šílenství koupila všechny knihy Jane Austen, a tak jsem si předloni o prázdninách řekla, že když už tu knihu mám v knihovničce, tak ji přečtu
- a stejně jako u dalšího Janina románu jsem velmi brzy začla litovat, že jsem ji nečetla už dávno
- Emma je moje srdcová záležitost a filmová adaptace z roku 2009 ve slovenském znění je mojí letošní prázdninovou drogou :-D
- a vážně nevím, jestli bych si raději vzala pana Darcyho, nebo pana Knightleyho :-D

6) Anna Elliotová/Vyznání/ Persuasion
- díky přečtení tohoto románu jsem se vlastně rozhodla sepsat celý tento článek
- román jsem zatím četla jen jednou, a to před týdnem, když jsem se strašně nudila a rozhodla jsem se, že přečtu postupně všechny knihy, co mám v knihovničce a ještě jsem je nečetla... tato byla první
- po překonání trošinku nezáživného úvodu jsem si, stejně jako při prvním čtení Emmy začla vyčítat, proč jsem trpěla tolika předsudky (hahá, prostě mě provází ta kniha všude) a odmítala jsem knihu přečíst
- přečetla jsem ji během jednoho odpoledne a nemohla se od ní odtrhnout, asi byl ten správný čas si ji přečíst, třeba jsem k ní (jako k Větrné hůrce a Jane Eyre) musela jen dospět
- příběh je famózní, dokonalý, úžasný, děj má rychlý spád a rozhodně je to od teď má třetí nejoblíbenější kniha Jane Austen :-D
- příběh se točí okolo osudového rozhodnutí a nečekaného opětovného setkání s bývalým snoubencem
- sympatické je, že hlavní hrdinka je docela stará, pokud jsem správně pochopila tak je jí něco přes 28, ale nechci Vám lhát :-D
- samozřejmě jsem tušila, že se s kap. Fredericem nakonec opět zasnoubí, ale i tak mě to dojalo
- a nejkrásnější pasáží je jeho dopis
- vážně, kdo jste tento článek dočetli až sem, máte Jane Austen také rádi a tuto knihu jste nečetli - NEVÁHEJTE!!!

STÍN

21. srpna 2016 v 5:00 Básně
Dal mi tolik,
neví, kolik!

Možná zapomněl,
ale - proč by měl?

V mém srdci je stále se mnou...

"Zkusme změnit názor"

17. srpna 2016 v 10:44 | Lenka |  Téma týdne
V souvislosti s tímto tématem týdne mě okamžitě napadly remaky slavných filmů nebo oblíbených pohádek. Takže jsem se rozhodla Vám představit seznam filmů, které mám ráda přestože, a nebo právě proto, že jsou to remaky.
Budu ráda za zpětnou vazbu ;-) každý máme právo na vlastní názor...

Tak začínám:

1)ANGELIKA

- pro někoho nesmrtelná klasika, pro mě zpočátku taky
- původní filmovou verzi (pětidílnou) jsem viděla asi dvakrát
- na první kuk jsem se do příběhu zamilovala, a protože, jak už mnozí jistě tušíte, jsem vášnivá čtenářka, okamžitě jsem si běžela do knihovny vypůjčit první asi tři knihy
- to jsem udělala dobře, že jsem prvně viděla filmy, a poté četla knihy (btw.: je jich 14 - to nejlepší, co pro takového knihomola jako já může být), protože... tramtadadá - knihy jsou asi o bilion procent lepší, než film.....
- ve filmu udělali z Michelle Mercier, promiňte mi to slovo, ale couru, která dá každému a jediné, co umí, je se nakrucovat a mrkat umělýma řasama....
- DÍKY BOHU se jistý tuniský režisér rozhodl, že natočí remake
- no, herecké obsazení až na nesympatického Nikolase, docela odpovídalo mým představám při čtení knihy
- dokázala jsem panu režiséru odpustit, že Joffreye hrál 60-ti letý dědula, i když mu mělo být asi tak třicet.... (Angelice 17)
- protože - tak jak jsem naprosto postrádala jakékoli jiskření mezi původní filmovou dvojicí (a to i přesto, že když jsem nad tím zpětně uvažovala, tak kdyby v remaku Angeliky hrál původní Joffrey, bylo by to jakože WOW!!!), tak tento nový starý Joffrey mě naprosto přesvědčil, že je ten jediný, kdo dokáže, aby ho Angelika milovala celým srdcem
- kladně hodnotím i to, že oproti předchozí verzi z 50. let (nebo to byla léta 60.? :-D) se v tomto filmu objevily přesně ty královské intriky, kterými je prodchnutý celý děj knihy a kvůli kterým vlastně Angelika musí trpět....
- jediné mínus: bohužel se film neshledal s úspěchem (nechápu :o) a tudíž nebude natočeno avizované pokračování....
- za mě: 95% (není to pokračování, že :-( )


















2) TŘI BRATŘI
- tři pohádky v jedné
- myslím, že původně snad byl na Tři bratry strašně špatný ohlas, ale většinou to, co lidi zkritizují, já naopak miluju
- nejen, že v Třech bratrech hraje můj milovaný zpěvák ;-) Tomáš Klus, ale pohádka je místy velice vtipná a hlavně, je poučná...
- o písních ani nemluvím, když jsem tuto pohádku viděla poprvé, hned jsem si musela melodie pobrukovat
- jediné, co mi vadilo, bylo jak pan Svěrák vyprávěl a u toho tam byly ty dětské ruce, to mě trochu rušilo, ale uznávám - dost originální nápad :-)
- dala bych tak 98%...
- jinak mě také potěšilo, že z mých oblíbenců tam hrálo i duo Kaiser-Lábus




3) POPELKA (2015)

- jestli milujete Popelku od Disneyho, tuto budete zbožňovat
- myslím, že se jedná o jednu z nejkouzelnějších pohádek, co jsem kdy viděla
- krásné pohádkové barevné kostýmy, milá a na pohled pěkná Popelka a sympatický princ, co víc si přát
- film jsem jako jeden z mála viděla i v kině, a po odchodu z kina jsem byla tak rozněžnělá a naplněná optimismem....
- podle mého názoru se jedná o prototyp správné pohádky
- 100%
- P.S.: kmotra vidlička byla nejvíc ;.)




4) SEDMERO KRKAVCŮ (2015)

- miluju pohádky, miluju jakékoli pohádky a vůbec nejraději mám staré pohádky sesbírané pí. Němcovou či p. Erbenem
- viděla jsem dvě verze Sedmera krkavců - z roku 93 (tu zná pravděpodobně každý, protože tu dávají hodně na jedničce...), a potom tu novou, úžasnou a dokonalou
- výhrady k původní: strašně, ale strašně mi tam vadila paní Chýlková a ten Chrt, ale příšerně, princ byl taky takový nic moc.... ale - včera jsem si opět našla původní verzi paní Němcové, a bohužel - je to dost věrná adaptace....
- zato ta nová, aaaa - viděla jsem ji už asi 10x a stále mě baví...
- Martha Issová je sice trošku přestárlejší Bohdanka, viditelný dabing maďarských herců mě ke konci lehce rušil, ale všechno všechno všechno vynahradil dokonalý koktavý princ v podání Lukáše Příkazkého <3
- navíc pohádka oplývá lehkým humorem, není tak moc hororová jako původní verze a strašně se mi líbilo, jak si paní režisérka Nellis pohrála s motivem a v pohádce vyzdvihla přesně to, o čem pohádka je - to mravní ponaučení o síle slov....
- za mě 100% a dala bych klidně i víc ;-)


TOUHA

14. srpna 2016 v 5:00 Básně
S léty roste,
bolí, pálí!
Ničí, bortí,
dává naději.

Není špatná,
není správná,
kdo ji zná??

Dá se ovlivnit,
bez ní nelze žít.
Žene nás vpřed.

Má mnoho podob,
učí nás milovat,
nenávidět a ctít.

Je všech, a zároveň ničí...

"Náhody neexistují"

12. srpna 2016 v 12:11 | Lenka |  Téma týdne
No, super, co víc k tomu jako dodat?

Neexistují a nikdo mě o opaku nepřesvědčí.

Není náhoda, že jsem tak dlouho odmítala jít do autoškoly a začla s ní, až když nemám žádný jiný stres okolo a téměř 4 měsíce prázdnin, protože jsem už podvědomě tušila, že pro mě to nebude.

A taky, že není. Je to peklo, nevím pro koho víc, jestli pro mě, nebo pro mého milovaného pana učitele.... který pomalu se mnou ztrácí trpělivost....

Není náhoda, že práce, kterou jsem si na léto našla, mě nenaplňuje a mám z ní deprese.

Protože není náhoda, že léto, které jsem počítala, že bude pro mě nezapomenutelné, je totální propadák.

Tak se pomalu raději přestávám těšit na září, kdy mám nastoupit ke studiu vysněné školy, vysněného oboru, ve vysněném městě....

Protože není náhoda, že vždy, když se na něco těším, dopadne to nejinak, než pořádnou KATASTROFOU...

P.S.: a není náhoda, že tento článek vznikl poté, co jsem se vrátila z autocvičiště, kde jsem se zase pořádně vystresovala...

SNY x REALITA

7. srpna 2016 v 5:00 Básně
Krásné a bláznivé,
letní dny deštivé.
Smutné a ponuré,
zimní dny sněživé.

Něha, láska i věrnost,
panenství - největší cennost.
Zloba, bolest i bezmoc,
netknutost=nemoc.