Červenec 2016

MÚZA

31. července 2016 v 5:00 Básně
Oděna v nejjemnější hedvábí,
i s tváří staré baby.
Mladá něžná žena,
i krutá poběhlice.

Její dech nás něžně vábí,
a mučí nás hlady.
Dívenka, co se rozdala,
nemá co dát více.

Převlečena za masku něhy,
škádlí všechny poety,
na páskové kazety,
nahrává si jejich vzdechy.

(NEZMARŮM)

"Bloguju, protože"

26. července 2016 v 10:44 | Lenka |  Téma týdne
1) jsem chtěla relativně anonymně uveřejnit svou tvorbu
2) strašně ráda píšu články na různá témata
3) se chci podělit o některé své myšlenky s naprosto cizími lidmi

Víc vymýšlet nebudu, nemělo by to smysl :-)

ONA...

24. července 2016 v 5:00 Básně
Kráčí sama
šedá dáma.
Není ošklivá,
bývá marnivá.

Lže jak sobě,
tak i Tobě.
Nebývá smutná,
touha hutná.

Chce se jí žít,
jíst a pít!
Radovat se z deště,
a Bůh ví, co ještě.

Není bez citu,
srdce v zákrytu.
Občas neví, jak dál.

Kdyby jí tak někdo dal...
.... srdce své...

... ona jím jistě nepohrdne....

"Nikdy se nezastavit"

19. července 2016 v 13:47 | Lenka |  Téma týdne
Přesně touto větou by se dala popsat má momentální životní etapa. Z práce domů, uklidit, pak zařizovat koleje, studentské karty, teď jsem si do toho přibrala i autoškolu...
Ale mě toto vyhovuje, cítím pak jakési uspokojení, když padnu mrtvá večer do postele a vím, že jsem fakt ten prázdninový den nepromrhala...
Měla jsem to tak i při škole, když jsem se musela celé dny drtit na maturitu, pak jeden den volno a to prostě nebylo ono, chyběla mi ta činorodost...

Všichni se mi smějí, že vždycky večer prohlašuju, jak zítra si dám day-off, budu celý den v pyžamu a nic nedělat, ale pak stejně vstanu v šest, pouklízím, chystám si jídlo, skládám puzzle :D a na nic nedělání se zase nedostane.....

Asi si to schovávám až do důchodu :D

NENÁVIDÍM!

17. července 2016 v 5:00 Básně
Nenávidím ty návaly smutku,
nepochopitelné konání oněch skutků,
nesnáším tu nerozhodnost!

Nenávidím celé to období,
kdy čekám, zda mne někdo ozdobí,
ozdobí a vdechne mi něžnost!

Nenávidím všechny okolo,
co jen se mi to stalo,
celkem mě to vzalo...

Nenávidím ten pocit strachu,
osidla vlezlé samoty a čekání,
kdy už přijdeš TY!

Lásko! Přijď!

Nejsem stvořena pro nenávist...

PRÁZDNÁ SKOŘÁPKA?

10. července 2016 v 5:00 Básně
Pohledem do zelených očí,
myslela, že svět se mu roztočí,
beznadějně doufala!

Pravda vyšla najevo nečekaně,
nikdo netušil, že se to stane,
byla z toho zoufalá!

Snažila se to všechno vytěsnit,
namlouvat si, že jí bez něj bude líp,
jak byla ta snaha marná!

Masku si pak nasadila,
veškeré city v srdci prý udusila,
stala se prázdnou skořápkou?

Doufám, že má ještě naději!

"Falešný úsměv"

7. července 2016 v 20:29 | Lenka |  Téma týdne
Jo, tak ten fakt dobře znám, vídávala jsem ho osm let buď v zrcadle, nebo na tváři svých spolužáků.
Já se "usmívala" na ně, oni zase na mě.... a nedokázali jsme si dlouho porozumět.

Zlom přišel, a já jsem za ty dva poslední roky vděčná, z party pitomců a třídy naprosých looserů a hajzlů se během dvou let stal naprosto semknutý kolektiv a třídní akce ztratily puc faleše.

Budou mi chybět, ale ne tolik, abych se tam do toho Ústavu plného falešných úsměvů chtěla vrátit.

Nebyli to jen mí spolužáci, ale posléze i učitelé, Ten, jehož jméno se nesmí vyslovit, a dokonce i uklízečky.

Je k politování, že jeden člověk, který má v rukou moc, dokáže tolik lidí potopit, znechutit a to vše se zalíbením a nechutným falešným úsměvem na tváři.

A tak si teď sedím za stolem, píšu tuto ztřeštěnost a sama se ironicky usmívám při myšlence, že se tam stejně za takové dva-tři roky vrátím.... na praxi.

A sama budu třeba nucela znovu nasadit masku, falešný úsměv a hrát tu pitomou komedii...

Protože blbost světu vládne a Ti největší hajzlové stejně na své pozici vydrží nejdéle....

TICHO V DUŠI

3. července 2016 v 5:00 Básně
Malý bílý kvítek,
v půli zlomený,
sám se potácí!

Bílý mezi rudými,
sláb mezi silnými,
síly rychle ztrácí!

Bojovat každý den se sebou, s okolím,
já s tím také zápolím,
nedá se to zvládnout!

Myslet, že ve smrti najde klid,
nemůže..., nechce dál žít,
vlákno života se vytrácí!

A pak....zmizí navždy.

Levandulový pokoj

1. července 2016 v 13:33 | Nina George |  Knihy
Jelikož nepíšu komentáře ke knihám na různých internetových serverech (jsem jen jejich vášnivá čtenářka ;) ),
musím se o knize Levandulový pokoj zmínit alespoň krátce zde.
Knihu Levandulový pokoj jsem objevila zcela náhodou v knihkupectví již asi před třemi lety, dlouho jsem kolem ní jen chodila, až jsem si řekla, že ji prostě musím mít.
Tak jsem si ji poručila koupit ke svátku od sestry, stejně pro mě lepší dárek vymyšlený neměla.
Dlouho mi kvůli přípravě na maturitu ležela v knihovničce, až jsem ji teda 1.6. otevřela a dala se do čtení...
Dnes jsem knihu dočetla, měsíc sice vypadá jako dlouhá doba, ale když spočítám dny, kdy jsem skutečně četla, tak ty byly asi 3, což sice není můj nejlepší výkon, ale tato kniha je tak .......... tak složitá, krásná, bolestivá a zároveň po duši hladící, že kdybych ji přečetla za jeden večer, jak je mým dobrým zvykem, nemohla bych docenit její moc....
A patrně bych se z té přemíry citů opět sesypala (sotva jsem se vyhrabala ze srabu a našla jakous-takous životní stabilitu..) - ale to sem nepatří.

Ano, zpočátku se kniha trošinku vlekla, ale jakmile se Jean Perdu rozhodl vyplout z Paříže, děj dostal spád a od druhé poloviny jsem četla se zatajeným dechem.
Dnes jsem přesně v 13,00 dočetla poslední slovo, přes třetinu knihy jsem zvládla za hodinu a půl, se slzami na krajíčku, zatajeným dechem a rychle rostoucím a zase polevujícím napětím, jak to nakonec dopadne.

Moc se mi na knize líbilo, že se nejednalo o žádnou typickou "klišé-romantiku", typu Harlekýnek (i když, ty taky miluju, snad o nich napíšu jindy..), ale o skutečně promyšlený hluboký příběh staršího muže, na něhož dolehlo dvacet let odříkání a žití života prodchnutého domnělou křivdou.

Opět nebudu popisovat děj víc, snad někoho tímto "článkem" ispiruji si knihu přečíst.
Pokud jste někdo knihu četli a přečetli jste si i tento můj výtvor, jsem otevřena diskuzi, ráda bych se o své dojmy podělila, budu ráda za jakýkoli komentář....

Toť pro dnes vše, jdu se konečně najíst :D :D :D