Špunti na vodě

Úterý v 19:23 | Léňa |  Filmy
V neděli jsme opět využili s rodinkou akce a vydali se za docela levný peníz do kina. Tentokrát na novou českou komedii století - Špunti na vodě.
Těšila jsem se snad týden dopředu, a když jsme si v O-vě sedli do kina,
byla jsem jako vždy naprosto natěšená a popoháněla jsem úvodní reklamy, aby film konečně začal.

A pak to začlo....
Prvních pár minutek pohoda, rozjezd, tak jsem si řekla, když už ten popcorn mám koupený, škoda ho nesníst, že....
Jak je mým dobrým kino-zvykem, hned prvním soustem jsem se málem udusila, neb Hynek Čermák coby tatínek vypustil takovou hlášku, že jsem slzet začala...
Takže jsme přežili první salvu smíchu.....
Po pár chvílích zase, zrovna, když jsem si říkala - teď to jde, nic se nestane, šup ho, a další fór a moje dušeníčko bylo na světě....

Co vám budu povídat, pro mě je dobrá komedie film, u kterého se málem udusím popcornem.... a jelikož se hodně smála i mamča, kterou jen tak něco "nesloží"..... tak si tento kinematografický skvost právem zaslouží označení Komedie 21. století :-)

Rozhodně doporučuji, ani chvíli jsem se nenudila, příběh plynul, no, jako voda :-D a z kina jsem odcházela nadmíru spokojená.

Moc se těším, až si film časem stáhnu a znovu pustím ;-)

za mě 90% :-)
 

Pride and Prejudice

17. dubna 2017 v 20:16 | Lenka |  Filmy

Můj naprosto nejvíc nejoblíbenější film. Pýcha a předsudek, americká verze z roku 2005.
Záměrně píši americká, je o asi tři minuty delší a je náááramná. A je mi úplně jedno,
že v knize se nikdy ani nepolíbili. Možná to je kouzlo celé knihy.

Pan Darcy, ztělesnění všech mých snů, Kiera jako dokonalá Elizabeth, bože.
Možná budu psát trošinku nesouvisle, ale to je jen tím, jak moc jsem zase z filmu rozhozená.
Dívala jsem se na něj anglicky s anglickými titulky, a myslím, že už se na něj nebudu chtít dívat jinak.
Ten jeho hlas... tolik emocí, jsem prostě beznadějná romantička...

Taky chci takového pana Darcyho :-D Který by mne miloval se všemi mými chybami a nedostatky (a že jich je...).
Protančil se mnou noc na plese, pomohl mi do kabátu - zase odbíhám, omlouvám se.

Na filmu je úžasné, že se na něj můžu podívat po milionté a stejně mě vždycky vlije klid do duše,
dá mi pocit, že ta pravá láska skutečně musí existovat....

Jsem Jane Austen neskonale vděčná, že napsala tento příběh, protože bez něj by byl můj život tak chudý - no, nebyl, kdybych o něm neměla tušení, ani by mi nechyběl. Ale víte, jak to myslím...

Jakmile jednou příběhu propadnete, je to vášeň a láska a posedlost navždy.


ČTYŘI

16. dubna 2017 v 5:00 |  Básně
Ani více, ani méně,
na všechny myslím dnes a denně.
Na všechny občas vzpomínám,
po každém mám v duši šrám.

O to větší, že dobře vím,
sama vinna jsem smutkem svým.
Jen kdybych se tak nebála
a cele se citu poddala.

Připadám si jako pokrytec,
co staví kolem sebe zlatou klec.
Klec, co mě má před světem ochránit
a nevinnost za každou cenu ubránit.
 


SRPEN

9. dubna 2017 v 5:00 |  Básně
Probuzená touha,
co čtyři roky spala,

noc, jež byla dlouhá,
časem bych mu dala.

Přestat být jen malá holka,
na chvíli žít pro přítomnost,
je to strach, co z očí mi kouká,-
-nebo jen má nevinnost?

Kráska a zvíře

2. dubna 2017 v 14:06

http://kultura.zpravy.idnes.cz/trailer-kraska-a-zvire-06h-/filmvideo.aspx?c=A161114_165457_filmvideo_spm

V pátek jsme se s rodinkou vydali do kina na Krásku a zvíře.
Moc jsem se těšila, ale vzhledem k spoustě školních povinností jsem se nějak zapomněla dopředu informovat,
jakým způsobem je film natočen.
Takže mě trošinku nemile překvapilo, jak moc se v pohádce zpívalo - nevím, jak dalece je zpěv zastoupen
v Disneyově animované verzi - nikdy jsem ji neviděla, ale tady v té pohádce mě prostě zpěv časem začal vyrušovat.

Gaston byl docela předvídatelný, ale na druhou stranu to byla postava, která mě rozesmívala asi nejvíce.
Emma Watson jako Belle mě mile potěšila, myslím, že se do jisté míry zbavila touto pohádkou pucu šprtky Hermiony :-)

Krásné kostýmy netřeba komentovat.

Co bych chtěla vyzdvihnout bylo, jak Belle odešla od Zvířete - přestože jsem v pohádkách velmi zběhlá a věděla jsem,
že se vrátí - chvíli na mě přeci jen padl jakýsi stísněný pocit, že třeba nepřijde a Zvíře skutečně umře.
Samozřejmě, jak už to tak bývá, Zvíře se mi líbilo víc, než jeho lidská podoba prince, ale v porovnání s dvěma předchozími verzemi, toto Zvíře i tento princ byli asi nejvíce dle mých představ. Protože u původních verzí se mi buď líbil jen Princ-Princ, nebo jen Zvíře-Princ :-)

Rozhodně chci pohádku vidět znovu :-)
Za mě solidních 80% :-)

ZKUŠENOST

2. dubna 2017 v 5:00 |  Básně
Dovolila jsem si moc,
teď z toho nespím celou noc.
Tvá přítomnost vedle mě mi schází,
zimou mne celou mrazí.

S Tebou se mi usínalo krásně,
když hádali jsme se, kdo zhasne.
pak otočila jsem se k Tobě,
ty přitiskl's mě pevně k sobě.

Objímal jsi mě,
jako by na tom závisel Tvůj život
a já pomalu začala doufat,
a přitom ztrácet svůj pevný bod.

Po čtyřech večerech jsem podlehla tomu sladkému vábení,
které mi působilo krásné mrazení.
A proto mi teď chybí někdo v posteli,
snad mě ta zkušenost citově zocelí.

Rande naslepo

30. března 2017 v 21:39 |  Filmy
FOTO: StudioCanal Deutschland

Tak jsem včera po dlouhé době vyrazila do kina, teda, dlouhá doba - když nad tím tak přemýšlím,
co jsem na vysoké, do kina chodím nějak často, jen tento rok jsem byla asi po třetí/ čtvrté :-D
a minimálně ještě Krásku a zvíře chci letos stihnout ;-)

No, na film Rande naslepo jsem vyrazila opět s kamarádkou, a sice na popud maminky, která film
viděla již před týdnem a doporučila mi jej, že se mi bude líbit. A nesekla se.

Popravdě, můj první dojem byl - pane bože - to je NĚMECKÝ film... normálně je nevyhledávám,
mám raději anglické nebo americké komedie, ale pak jsem si řekla, že dám Němcům šanci a byla jsem
uchvácená.

Film rychle plynul, byl bez hluchých míst a hlášky měl skutečně povedené. Asi nebudu úplně spoilerovat,
když napíšu, že nejlepší byly samozřejmě hlášky týkající se slepoty hlavního hrdiny.

Jednou jsem se dokonce parádně lekla - ale to nebudu prozrazovat, pokud by článek četl někdo,
kdo film neviděl, protože v traileru myslím ona scéna není..
Každopádně - super oddechovečka v průběhu mnohem náročnějšího týdne,
než s jakým jsem počítala.
(fakt mě pobavila kámoška, co mě obdivuje, jak všechno stíhám, já mám pocit,
že nic nestíhám a just jsem šla do kina - že by PROKRASTINACE? :-D )

Příběh o mladíkovi, který se srovnává s novou životní situací - a sice náhlou slepotou - a rozhodně se nechce
vzdát svých snů. Příběh pevného přátelství dvou lidí, kteří by si za "normálních" okolností asi šli solidně po krku.
Příběh o nutné lži, touze bojovat a lásce na "první poslech". Příběh o pádech i vzestupech a obrovské vnitřní síle
člověka, který pro svůj sen udělá cokoli.

Nebyl to sice ten wow efekt, že bych film musela bezpodmínečně vidět znovu, ale až bude dostupný,
určitě se na něj ještě párkrát podívám ;-).

Romantika: 75%, humor: 100%, akce: 50%
suma sumárum: 75% ;-) to jde...
(Ha, na ČSFD má 79% - pro jednou jdou mé pocity z filmu docela s davem)

Setkání se spisovatelem Kahudou

28. března 2017 v 9:44 | Lenka |  Knihy
Minulé úterý neproběhlo jako všechna ostatní úterý tohoto semestru, neboť jsme měli možnost poslechnout si, co nám přijel říct pan Václav Kahuda. Popravdě, na přednášku se mi moc nechtělo, jednak jsem neměla nejmenší tušení, kdo onen pán bude - nebyl čas to zjišťovat, jednak mi už od předešlého dne nebylo nejlépe. Přesto jsem se rozhodla, že na přednášku půjdu a ani na okamžik jsem nelitovala.
Postarší pán, který vešel do učebny, mi byl na první pohled velmi sympatický. Jeho bezprostřednost mě okouzlila, a za chvíli jsem se přistihla, jak docela fascinovaně poslouchám vše, o čem mluví.
Musím uznat, že se opravdu snažil, abychom se jednak zapojili, jednak nenudili. Jeho postřehy a vtipné bonmoty ze školních let byly zábavné tak, že jsem po chvíli přestala myslet na svůj ne příliš dobrý fyzický stav.
Nejvíce mne zaujal, když začal mluvit o knihách a pocitech, které s sebou jejich psaní přináší. Tehdy jsem skutečně zbystřila, a přestože jsem si chtěla dělat poznámky, nakonec jsem na svou snahu rezignovala a spíše jsem se snažila vnímat slova, kterými vyjadřoval své myšlenky.
Co mě zaujalo asi nejvíc, bylo, jaký postoj zaujímal ke knížkám. Když prohlásil: "Knížky jsou svět", měl mě v hrsti, tak moc z duše mi mluvil. Pro mě osobně jsou knihy něčím, co mě obklopuje denně a kdo mě zná, ví, jak moc čtení miluju. Seberte mi knihy - zemřu! Tato slova naprosto vyjadřují můj životní postoj.
Když Václav Kahuda začal předčítat ze své knihy, snažila jsem se, jako vždy, si děj představit před očima a byla jsem hodně překvapená, že se mi to dařilo, neboť normálně nevyhledávám ani audioknihy, ani autorská čtení, nejraději si knihu čtu sama, v klidu, s dobrou kávou a nohama na stole. Přesto jsem se do děje plně ponořila, místa mi vyvstávala před očima a cítila jsem se, jako bych byla součástí děje, nestranný pozorovatel, jako v kině. Za což tedy patří panu Kahudovi velký dík, na chvíli jsem nemusela přemýšlet o spoustě školních povinností, ale bylo mi dovoleno snít a utéct do světa mimo realitu. V tu chvíli mě napadlo, že až sama budu učit, mohla bych se pokusit svým žákům také zprostředkovat podobný zážitek z knihy a na svůj imaginární seznam toho, čeho chci dosáhnout, nebo co se chci naučit, jsem si připsala: Začni číst nahlas.
Myslím, že to je ta správná cesta a chápe to mnohem víc lidí, než já - jen si vezměme projekt: Celé Česko čte dětem. To je naprosto famózní myšlenka, protože i ze své zkušenosti vím, že čtení dětem je čím dál méně časté, a přitom děti po něm tak touží. I já, když jsem nemocná, tak bych byla nejraději, aby mi maminka i v mých jednadvaceti letech četla pohádku před usnutím. Protože ten pocit souznění mezi dítětem a rodičem, případně žákem a učitelem, když jeden předčítá, to je něco nepopsatelného. Samozřejmě - musí být vybrána správná kniha, podle nálady, zdravotního stavu, životních zkušeností a samozřejmě i míry blízkosti vztahu mezi interpretem a posluchačem. Ale pokud se na tato kritéria bude brát ohled, kniha se vybere s citem a předčitatel k ní bude mít kladný vztah, myslím, že dokáže lásku k četbě velmi snadno předat mladším generacím, které, přestože si to nechtějí přiznat, velmi rády napodobují kohokoli dospělého. Tak proč ne knihomolskou učitelku češtiny a angličtiny s velkým snem? :-)

PŘEMÍTÁM

26. března 2017 v 5:00 |  Básně
Proč Tě od sebe odháním,
když v hloubi své duše vím,
že nechci, abys šel,
abys teď zmizel?

Možná za to může strach,
že nikdy nedozvíš se o mých obavách,
strach, že mé srdce je tak nestálé,
byť jen proto, že je zoufalé.

Mé tělo si zoufá nedostatkem něhy,
touze ukryté se rozevírají břehy,
aby mohla konečně vyplout ven
a já mohla zažít svůj splněný sen.

Ale přitom se bojím závazku,
byť jsem stvořena pro lásku,
bojím se, že jí neumím dost dát,
že bych mohla začít pouze brát.


Z LETNÍHO TÁBORA

19. března 2017 v 5:00 |  Básně
Jsem zmatená docela,
hlavou mi vrtá dokola,
jak moc jsem z něj vzrušená,
i když tak nezkušená.

Z náznaků jen jeví zájem,
jako na kočku a myš si hrajem.
Chtěla bych vědět jistě,
zda jeho úmysly jsou čisté.

Zatím však ani nevím, co chci já,
zda se mi to vše jen nezdá,
zda si opět jen něco nenalhávám
a jenom marně nedoufám.

Kam dál