"Svět uvnitř mě"

10. října 2019 v 12:30 |  Téma týdne
Už zase brouzdám po netu a hledám nějaké top recepty, já, já!, já?!
Z holky, která sem tam něco doma upekla, protože to ji aspoň bavilo, se během měsíce a půl stala holka, co přes den zkouší stihnout vše a ještě něco.
Co i když celý den sotva stojí na nohou, tak má večer po práci v posteli výčitky, že nezvládla umýt nádobí. Holka, co nikdy nevařila, teď s potěšením hledá nové a nové recepty a pokouší se o uvaření aspoň trochu poživatelných večeří.
Protože taková je dohoda, takový je plán.

Ještě pořád neumím nakoupit tak, abych po příchodu z nákupu měla pocit, že máme vážně co jíst, ale už mnohem méně věcí vyhodím, protože se nestihly spotřebovat. Už vím, že i ze scvrklého zázvoru, který jsem měla od mamky na dýňovou polívku, kterou jsem nakonec nezvládla, si můžu udělat alespoň zázvorovej čaj, když jsem nemocná.

A z kombinece zbytku bílého jogurtu a blbě koupeného čokoládového jogurtu, kterej fakt nejím a on se k tomu taky nemá, by se třeba daly dnes k večeři udělat palačinky? - jdu googlit recept!

A nejbláznivější na tom je, že mě to začíná ale sakra bavit - mě, holku, co se vždy kuchyni vyhýbala obloukem, teď nasere, když má mamka pocit, že mi musí přijet uvařit, protože přece nemám ráda syrový maso, tak nezvládnu udělat karbanátky.

A víte co? Zvládnu!

A dnes, dnes se pokusím o boloňské špagety!

... protože mě o ně prosí už půl roku,

a tak Vás prosím
- držte mi palce :-)
 


 


Menu lásky

31. srpna 2019 v 17:45 |  Básně
Touhy řádky,
písmenková polívka veršů,
chci k Tobě zpátky.


Hlavní chod
- dvě srdce na ví(i)ně.

Dezert?
...

bez Tebe

20. srpna 2019 v 20:00 |  Básně
Rozespalý polibek,
a dny zase uletěly,
bůh-ví-kam,
po pár hodinách jen do vzpomínek,
zavřená sama do sebe,
utíkám.

Ne,
nechci se stát na Tobě závislá,
ale
- každá osamělá noc je dlouhá,
bezesná.

Koncová světla vlaku,
jež křičela bolestí,
když jsem za Tebou se dívala,
a přiznávám
- já plakala.

Ne,
nechci se stát na Tobě závislá,
ale
- každá osamělá noc je dlouhá,
bezesná.

Dusím se,
ač kyslíku je kolem mne,
že bych jej mohla rozdávat,
nikdy,
ne,
nikdy o mé lásce k tobě,
o té nebudu pochybovat.


"Chytit a nepustit"

9. srpna 2019 v 7:30 |  Téma týdne
Mí milí blogoví přátelé i občasní čtenáři :-).

Hlavou mi lítá tolik myšlenek, tolik útržků nápadů, slov, slovních spojení, krátkých i delších veršíků, které by tolik chtěly spatřit světlo světa prostřednictvím tohoto blogu, který je jakýmsi shromaždištěm nálad, myšlenek a emocí jedné anonymní beznadějné romantičky, ale, já nějak nevím, jak je všechny uchopit.

Když užuž sedám a otevírám prázdnou wordovou stránku, najednou koukám na kurzor, který problikuje na bílém papíře a slova nepřicházejí. A já marně hledám tu krásnou myšlenku, kterou jsem se opět, po stopadesáté, pokusila chytit a nepustit, abych jí mohla prostřednictvím písmen vdechnout život. Ale ona letí a je pryč. A po ní další a další.

A pak přijde noc.

Jediný čas, kdy má můj přemyšlenkovaný mozek možnost si uspořádat všechna ta slova do vět, věty do odstavců, odstavce do kapitol... Tak daleko zase ne, haha :D Všechny mé dosavadní pokusy napsat beletrii ztroskotaly na myšlence, kterou jsem prostě nedokázala chytit a nepustit.

Ale v noci se myšlenky zklidní, zůstávají déle a o to víc mne mrzí, že opět uletí s novým dnem. A já si občas říkám, zda si ke mě někdy najdou cestu zpět...

Ale neříká se, že co necháš, ať letí, se ti jednoho dne vrátí? :-)

Tak možná, zkusme se zastavit a naopak nechytat, pustit a nechat plynout.
Možná, možná nám alespoň na chvíli bude lehko...

Loďka papírová

6. srpna 2019 v 1:00 |  Básně
Volby, které osud před tě postaví,
mohou být i velmi bolestné,
způsobit noci bezesné,
řešení v nich nenalézt...




Kam dál