II.

Včera v 12:47 | Lenka |  Blbé kecy
Tak se nám srpen konečně pomalu chýlí ke konci a já se rozhodla, že v rámci rubriky "Blbé kecy" sepíšu článek o tom, jaké vlastně byly mé první prázdniny na vysoké škole.

Ale to se musím vrátit o pár měsíců zpět, konkrétně k 15.5.2017, kdy mi začalo to pravé zkouškové....

Když jsem nastupovala na vysokou, vlastně jsem si, jako všichni :-D, naprosto nedokázala představit, jak ten rok proběhne, co to je zkouškové, vůbec nic.... první zkouškové bylo dost brutál, bulela jsem, nadávala si do lajdáků a kde čeho a skutečně pro mě trvalo 3 měsíce!!! (od prosince do února)... pak nastal letní semestr, fakt záhul, ale myslím, že právě zkouškové v letním už jsem zvládla víc v klidu, nakonec jsem měla po měsíci hotovo a v půlce června jsem si začala užívat volno.... a proč o letním zkouškovém píši jako o "pravém", přestože pro mě bylo víc klidné, než to zimní? No, protože jsem konečně už věděla, co to je zkouškové a byla jsem na něj více psychicky i fyzicky (zásoby tuku z čokolád se přece také počítají ;-) ) připravená....

Takže jsem ho přežila a nastaly pro mě 4 měsíce prázdnin.....

Samozřejmě, že jsem si naplánovala, jak stihnu dočíst všechny knihy, protřídím si skříň s oblečením, oběhám všechny doktory a hlavně si maximálně užiju tři týdny na táboře.... nakonec vše dopadlo tak, že jsem se vrátila do práce, která mě moc nenaplňuje (ale prachy jsou třeba), tábor jsem si skutečně parádně užila a na čtení a protřídění oblečení stále nezbyl čas :-D.

Tak doufám, že ten necelý měsíc, co mě dělí od návratu do mé milované školy uteče rychle, ale ne tak rychle, abych nic zase nestihla :-D

Jak jste na tom s prázdninami vy? Jste jako já tak trochu blázni, a vlastně o prázdninách trpíte, nebo si naopak užíváte dny volna? :-)

Budu ráda za každý komentář, snad se vám nová rubrika líbí :-)
 

"Nezměněná"

14. srpna 2017 v 21:01 | Léňa |  Básně
Zasněný výraz ve tváři,
v mysli vzpomínka příjemná,
její oči jenom září,
sympatie byla vzájemná.

Kéž by se dokázala okovů zbavit,
užít si i něco víc,
překonat strach trochu víc se bavit,
z fyzična opět nebylo nic.

Možná se jen bála bolesti,
která by po podvolení se nastala,
po noci plné neřestí,
by ji časem minulost sžírala.

I.

13. srpna 2017 v 13:10 |  Blbé kecy
Vím, že jsem dlouho nic nesdílela, ale jak jste asi pochopili, strávila jsem 3 týdny mimo dosah signálu, natož internetu, tudíž logicky má aktivita poklesla. Původně jsem si myslela, že přijedu se spoustou básniček a úvah, které budu moct nasdílet, ale asi jsem z toho už tak nějak vyrostla. Básnička vznikla jen jedna a i tu jsem nakonec roztrhala a spálila, protože mi přišla až moc patetická.

Tábor byl skvělý, i když byly dny, kdy bych to rozhodně nepronesla a můj včerejší návrat do "civilizace" dost krušný :-D Asi ještě dlouho budu smývat špínu z noh, divit se, že máme záchod, který se dá spláchnout a dlouho si budu muset dávat pozor na pusu, abych neříkala jedno sprosté slovo, které jsme na táboře my vedoucí používali dost běžně :-D

To, že jsem objevila novou partu božích lidí, naučila se vypít tři panáky a nezačít brečet, přišla jsem na svůj nový oblíbený alkohol, zhubla nějaké to kilo a přijela opálená, to už je jen bonus. Jo - a objevila jsem zase novou kapelu... EXPO! Peckozní věc, nová závislost :-D


Myslím, že pro dnešek bylo mých "blbých keců" už dost, mějte fajn neděli, mizím do práce ;-).
 


"Táborová"

13. srpna 2017 v 13:07 | Léňa |  Básně
Tmavé vlasy rozhozené na polštáři,
na tváři snivý úsměv,
líčka rudou barvou září,
zastavil se pro ni svět.

Našla místo, kam snad patří,
kde si nemusí na nic hrát,
všichni jsou pro ni sestry a bratři,
místo, kde ji měl každý rád.

Přemítá a vzpomíná,
na ty skvělé dny,
za rok tam znovu zavítá,
prožít všechny své sny.

"Nikdy se toho nevzdám"

22. června 2017 v 20:56 | L. |  Téma týdne
Tak je definitivně za mnou můj první rok na vysoké. První dva semestry, někdy dost husté.
Fůra probrečených nocí, fůra snězené čokošky, fůra kil navíc :-P

Ale také spousta nových přátel, zážitků a zkušeností....

Popravdě, když jsem v zimním semestru šla napotřetí psát zápočtový test, myslela jsem, že pro tu školu nejsem dost dobrá.
Trápila jsem se, ale stále jsem si v duchu říkala, že mám přesně to, co jsem chtěla. Studuji vysněný obor, ve vysněném městě.

A čím dál víc si uvědomuji, že jsem se konečně našla.
Že jsem zapadla a vím, na 100%, že dělám něco, v čem budu jednou zatraceně dobrá.
A nikdy, ale nikdy, se toho nevzdám.

I kdyby se mi mělo do cesty připlést samotné Ministerstvo školství,tělovýchovy a mládeže, tak vím, že školu dodělám a jednou budu ta nejlepší úča, co kdy ČR spatřila.
Jo - jsem ambiciózní. Jo - jsem příliš sebevědomá (v tomto ohledu). Ale tak je to dobře!

P.S.: Sotva jsem si trochu oddychla, že mám vše splněno, nejraději bych tak získala seznam knih na Českou literaturu 20. století a začla číst dopředu!!! Jsem v tomto fakt magooor :-D :-D :-D Vždycky jsem prázdniny nesnášela, co já budu ty 4 měsíce dělat :-P jo - už vím, zlikviduju knižní resty z knižní výzvy :-D

Průběžné vyhodnocování knižní výzvy 2017

14. června 2017 v 11:13 |  Knihy

LEDEN 2017

- přečteny 3 knihy
- celkem 206+518+47 = 771 stran
- recenze: 2

ÚNOR 2017

- přečteno 5 knih
- celkem 454+336+113+365+134 = 1402 stran
- 10:23:46 audiokniha
- recenze: 1

BŘEZEN 2017

- přečteno 8 knih
- celkem 35+241+40+206+160+83+34+98 = 897 stran

DUBEN 2017

- přečteno 9 knih
- celkem 217+325+66+118+198+60+156+94+14= 1248 stran

KVĚTEN 2017

- přečteno 6 knih
- celkem 42+92+262+94+116+131 = 737 stran

ČERVEN 2017

- přečteno 17 knih
- celkem 153+116+277+54+105+46+177+103+192+25+230+172+96+62+90+400+287 = 2585 stran
- recenze: 1

ČERVENEC 2017

- přečteny 3 knihy
- celkem 165+156+151= 472 stran

SRPEN 2017

- přečteno
- celekm 255 +

"Protančená noc"

12. června 2017 v 13:34 |  Básně
Byla krásná, byla něžná,
v náručí mu roztávala.
Celou noc s ním protančila,
radost z tváře jí zářila.

Jediná jeho možná cesta,
jak ji držet v náručí,
roztočit se s ní po parketu,
až mu dech už nestačí.

V těch chvílích mu dovolila dost,
přesto s ním neztratila ctnost.
On bral si po kousíčkách,
co mu nabízela.

Trpělivě čekal,
až podvolí se celá.

Ale to se nikdy nestalo
a té nejvyšší výsady se mu nedostalo.

Román o věrném přátelství Amise a Amila

4. června 2017 v 22:43 | Léňa |  Knihy
Dlouho jsem nezkusila napsat nějakou recenzi, ale právě jsem dočetla knihu, která mě neskutečně mile překvapila.

Jedná se o román od Julia Zeyera - Román o věrném přátelství Amise a Amila, který mám na seznamu povinné literatury ke zkoušce.
Jako asi každý - občas mám, i přes svou lásku ke knihám, k povinné a vnucované četbě trošičku chladnější postoj - ne odpor!!!
Proto jsem i k tomuto románu přistupovala dost s rezervou.

Abych pravdu řekla, prvních asi 50 stran mě moc nenadchlo a já si téměř zoufala, že to nedám a knihu do středy ke zkoušce nemám šanci přečíst. Ale potom se to nějak zlomilo a dnes jsem asi 220 zbylých stran přelouskala během dne.

Jo, četla jsem celý den, s menšími pauzičkami, ono se v časovém presu přeci jen nedá číst tak dobře, že...
Ale když jsem se uklidnila a do příběhu se ponořila, svět kolem jako by přestal existovat.
A protože jsem milovnicí pohádek, tak mě tento pohádkový příběh samozřejmě musel vtáhnout.

Co se mi moc líbilo, bylo prolínání více dějových rovin, i když zpočátku jsem měla problém si uvědomit, kdo je kdo a říkala jsem si, kde je teda nějaký ten Amis a Amil? :-D

Ale jak příběh plynul, vtahoval mě cele do sebe a já zapomínala na čas a přemisťovala se tu na hon, tu na daleké hrady a zámky.

Konec příběhu byl asi nejlepší, pan Zeyer mě naprosto dostal, když jsem se blížila k pointě, vážně jsem myslela, že příběh skončí tak, jak to celou dobu vypadalo - dost tragicky.
Ale světe div se, ono se nic nejí tak horké, jak se to uvaří a když už jsem vážně brečela a říkala: "To jako ne!"....... tramtadadá.....

no jen si to hezky přečtěte <3

Vážně stojí za to!!!!!

10/10

"Rychle, rychle běží čas"

29. května 2017 v 22:59 |  Téma týdne
Krásné téma.

Když jsem před pár měsíci, konkrétně 18. 9. přijela do Olomouce a poprvé zůstala ve svém novém pokoji na kolejích přes noc, jako vždy jsem přemýšlela, co všechno mi nový (ha - tentokrát změna!!!) akademický rok přinese.
A jako vždy, když je mu konec, přestože ještě nemám úplně hotovo, začínám bilancovat.

Co mě naučil první rok na vysoké?

Rozhodně dívat se na literaturu naprosto novýma očima - kdo občas zabrousíte na můj blog, jistě jste si všimli, jak moc knihy miluji, i když teď nepostuji nijak často.
Novýma očima, očima budoucí paní učitelky, očima čtenáře, který si musí klást otázku, co tím vlastně ten autor asi chtěl říci?

Také mě naučil jistému druhu samostatnosti... ne, že bych nebyla samostatná již před nástupem na VŠ, ale bydlení na kolejích mě přeci jen ještě o stupínek vzdálilo od domova, na druhou stranu jsem si díky tomu uvědomila, jak krásný domov mi rodiče celých dvacet let budovali. Kolik jistot doma mám. (třeba že v lednici bude vždy něco, alespoň něco malinkého, co by se dalo sníst :-D - jo, píšu hladová :-D setrvalý stav během zkouškového... )

Vysoká mě naučila částečně i hospodařit s časem, přestože ne vždy se mi věci dokonale daří (například nyní - krásně prokrastinuji od dokončení seminární práce tím, že píši tento článek). Musela jsem si zvolit svůj vlastní režim, vytvořit si vlastní harmonogram a dodržovat ho.

Naučila mě trpělivosti, když jsem potřetí šla na zápočet, zoufalá a vyčerpaná, ale přesto rozhodnutá uspět (a uspěla jsem!).

A tento semestr mě naučil i tak nějak být flegmatičtější, řekla bych.
Stále mi dost záleží i na známkách, to mě škola asi bude odnaučovat dlouho - co to pleskám, známky kolem sebe (hopefully) budu mít až do důchodu, ale uvědomila jsem si, že opravdu nikoho nebude zajímat, jestli jsem zkoušku udělala na A, nebo na D... důležité je, uspět. A to se mi, zatím (a klepu třikrát na dřevo), docela daří.

A hlavně mě konečně naučila žít.
Já Ti děkuji - Pedagogická fakulto, že jsi mi přihrála do cesty lidičky, kteří mě naučili chodit do kina, přestože bych třeba mohla sedět na kolejích a depkařit, kteří mě podpořili v rozhodnutí koupit si lístek na koncert, který se koná v půlce pracovního týdne o půlnoci, přestože druhý den vstávám už v šest :-D.

Naučili mě nebát se objevovat nové a nepoznané, protože jsem si konečně uvědomila, jak rychle, jak strašně rychle běží čas, který nám je na této zemi vyměřen a že není dobré mrhat jím a trápit se zbytečnostmi....

Infarktová

11. května 2017 v 23:38 |  Básně
Klepou se mi ruce,
nemůžu ani psát,
to všechno proto jenom,
že se mi o něm bude zdát.

Napsala jsem jen "ahoj",
teď čekám na odpověď,
přemýšlím, jak jsem hloupá,
že vnucuji se hned.

Snad jsem měla počkat,
až ozve se mi sám,
teď do noci budu hloubat,
jestli mu dětinská připadám.

(nebo sobě?)

Kam dál