Bloudím...

22. března 2020 v 0:45 |  Básně
Snad bych byla příliš zranitelná,
branám rozkoše se otevřít neumím,
jsem o lásce k Tobě zmatená.


Ztratit Tě by mne zahubilo,
za svou vnitřní slabost se stydím,
vím, jak Tě mé přiznání ranilo.

Nechci Ti říkat ona slova,
i když chvěji se touhou, když Tě vidím,
dokud v ně neuvěřím znova.
 

"Nejsilnější zážitek"

3. března 2020 v 12:40 |  Téma týdne
To byl zase den, nájezd na 6 pokojů z 8, přitom jsem ještě musela hosty téměř prosit na kolenou, aby v jednu už konečně opustili pokoj, který měl být ve 12 uvolněn pro úklid. Ale jako vždy, když už je vše hotovo, jsem si úlevně vydechla a s pocitem dobře odvedené práce jela domů.
Vyplazit se po těch už-ani-nevím-kolika-schodech do posledního patra, kde dlí naše garsonka velikosti nula-nula-prd, jsem z posledních sil zvládla, v bytě úlevně sundala tašku, bundu, boty... a náhle jsem to ucítila, ten nejsilnější zážitek dne, jak bývá obvyklé - ach, ty nohy!

Prej, že holky nesmrdí... :D

Čtenářská výzva 2020

14. ledna 2020 v 18:00 |  Knihovníček 2020

Loni jsem se zapojila do čtenářské výzvy, ale bohužel se mi ji nepovedlo dokončit, přesto do toho jdu letos znovu :-) a slavnostně slibuji, že i tu loňskou dočtu :D je jedno kdy, ale dočtu. Jak vás oslovil letošní seznam? Mě dost pobavila kniha č. 20 ...

 



365 dní...

25. prosince 2019 v 14:00 |  Básně
Každý pohled na tvou tvář,
plní mé srdce štěstím,
no, a když se usmíváš,
jsi mé Slunce, Měsíc, můj vesmír.

Zachmuřený nebýváš
- není to Tvá povaha;
city, jež ke mně chováš
odkrýváš beze studu - donaha!

Říkám Ti, jak šťastná jsem,
že jsi mě k sobě připoutal,
jak vděčná za to,
že dobývání srdce mého jsi nevzdal.

Miluji Tě každým dnem trochu víc,
v srdci mém jsi jen ty,
navždy...



Máte ...

27. října 2019 v 21:35 |  Téma týdne
...

Pitomost
Ovšem, že ano
Léčit to nejde, leda odstranit...
Yggdrasil mě nespasí
Přece jste na to mladá

"Svět uvnitř mě"

10. října 2019 v 12:30 |  Téma týdne
Už zase brouzdám po netu a hledám nějaké top recepty, já, já!, já?!
Z holky, která sem tam něco doma upekla, protože to ji aspoň bavilo, se během měsíce a půl stala holka, co přes den zkouší stihnout vše a ještě něco.
Co i když celý den sotva stojí na nohou, tak má večer po práci v posteli výčitky, že nezvládla umýt nádobí. Holka, co nikdy nevařila, teď s potěšením hledá nové a nové recepty a pokouší se o uvaření aspoň trochu poživatelných večeří.
Protože taková je dohoda, takový je plán.

Ještě pořád neumím nakoupit tak, abych po příchodu z nákupu měla pocit, že máme vážně co jíst, ale už mnohem méně věcí vyhodím, protože se nestihly spotřebovat. Už vím, že i ze scvrklého zázvoru, který jsem měla od mamky na dýňovou polívku, kterou jsem nakonec nezvládla, si můžu udělat alespoň zázvorovej čaj, když jsem nemocná.

A z kombinece zbytku bílého jogurtu a blbě koupeného čokoládového jogurtu, kterej fakt nejím a on se k tomu taky nemá, by se třeba daly dnes k večeři udělat palačinky? - jdu googlit recept!

A nejbláznivější na tom je, že mě to začíná ale sakra bavit - mě, holku, co se vždy kuchyni vyhýbala obloukem, teď nasere, když má mamka pocit, že mi musí přijet uvařit, protože přece nemám ráda syrový maso, tak nezvládnu udělat karbanátky.

A víte co? Zvládnu!

A dnes, dnes se pokusím o boloňské špagety!

... protože mě o ně prosí už půl roku,

a tak Vás prosím
- držte mi palce :-)


Kam dál